Pak byly dva roky klidu a když nastalo třetí jaro, téměř souběžně s návratem racků ožilo i celé okolí. Nejen křikem ptáků, ale i stavebním ruchem. Celý prostor mezi mlýnem a hájenkou byl náhle zaplněn kňučením prokluzujících kol aut, bušením krumpáčů, rachotem cihel, skládaných bez citu sklopením ložné plochy náklaďáků, prachem písku a štiplavým kouřem spalované trávy. Vypukla stavební horečka, starousedlíci bezmocně vzdychali ale postupně se seznamovali s novými sousedy.
Stavební postupy nových chatařů byly různé, závisely nejen na obsahu vkladních knížek, ale i na temperamentu a odolnosti proti dobrým radám zkušenějších. Starý lom v lese ožil novou slávou a nespočet vozíků, kár a koleček denně odváželo z jeho útrob kameny, balvany i suť. Koryto potůčku bylo prohlubováno, protože bahnitý nános na jeho dnu se ukázal jako vynikající materiál na zasypávání nerovností i jako podklad pro budoucí záhony. Les byl očištěn od spadlých větví, nutných jako palivo, ale i od soušek, které dosud pro nedostatek pracovních sil v lese smutně trčely k obloze mezi zelení ostatních stromů. Když končilo léto, byla celá plocha mezi mlýnem a hájenkou zaplněna stavbami i kolíky, které oddělovaly jednotlivé parcely.
Snad nejrychleji byla postavena chata, podle svého vzhledu nazvaná „trafika“. Její majitel se celých čtrnáct dní hmoždil s navážením plochých kamenů a urovnáváním terénu. Pak parcela na týden osiřela a jedné noci byli chataři, kteří zde přespávali, probuzeni nezvyklým rámusem. Původce objevili hned ráno. Na ploše vydlážděné kameny seděla buňka, s jakými se setkáváme na tržištích, nenatřená, oprýskaná, na kratších stranách měla proti sobě dveře a okno, jenom postrádala typický nápis „OVOCE“ nebo „TABÁK“. Během dalších let změnila svůj vzhled a dlužno říci, že k lepšímu. Dostala bělostný nátěr a napojena na elektrickou síť dlouho do noci svítila svým zářivkovým světlem.
Poněkud náročnější způsob výstavby si zvolil jiný chatař. Na stavbu svého bungalovu si určil místo prudkého svahu. Jeho stavba počala tím, že se jednoho den v oblacích prachu přihnal terénní vůz, naložený tyčemi a skupinou zarostlých mužů. Ozbrojeni těžkými kladivy, šňůrami a měřicími přístroji během dne za důkladného zavlažování zevně i zevnitř natloukli neuvěřitelné množství kolíků do země a odjeli. Hned druhý den se na místě objevil obrovský buldozer a osmahlý buldozerista hravě vyhloubil ve svahu jámu pro sklep i základy. Výstavba měla nesmírný spád. Už třetí den se staveniště naplnilo mnohačlennou skupinou junáků bez košil zato se sekyrami v rukách a před očima vyjevených sousedů vyrostlo do večera bednění. Čtvrtý den dojížděla v nepřetržitém koloběhu těžká nákladní auta naložená rozmíchaným betonem, s obrovskou rutinou nacouvala a svůj náklad vysypávala mezi svítící fošny. Na týden staveniště osiřelo a pak se opět objevila ona skupina polonahých se sekyrkami v rukách, aby odstranili bednění. Pro majitele budoucí chaty však nastal šok když zjistil, že tlak sypaného betonu byl větší než odolnost bednění a ze zoufalství si vyrval chomáč ze svého plnovousu. Celé bednění se posunulo, takže část podezdívky a vnitřní stěny sklepa byly až třikrát silnější než předpokládal. Zeď jevila značné nerovnosti, takže téměř celý proces musel být opakován, jen s tím rozdílem, že beton už nebyl sklápěn přímo z aut, ale lopatami opatrně sypán do mezer mezi původními zdmi a novým bedněním.
Většina nových chatařů však postupovala způsobem, který lze nazvat klasickým. Za účinné pomoci všech členů rodiny vyhloubili základy, řádně je vybetonovali a na takto vzniklý podklad jako stavebníci sestavili chatu z panelů dodaných různými firmami. K odlišení jednotlivých typů používali například zasklívání verandy, zvýšení podezdívky a podobně. Takto vzniklé přístřešky však postrádaly osobité rysy a byly poměrně náročné na kapsu. Hlavně ta druhá okolnost přispěla k tomu, že se po prvotním nadšení začal rozšiřovat druhý způsob, to je stavba z materiálů již použitých, a to jak dřevěných, tak i cihel a tvárnic. Vzniklé výtvory byly nejroztodivnějších tvarů, ale stále ještě připomínaly chaty. Pravda, někdy docházelo k předem nevypočitatelným a nepředpokládaným okolnostem, jako v případě chataře, který si v průběhu horkého léta vybudoval celkem pěknou chatu ve stínu mohutné olše na břehu řeky s krásným chladným sklepem. Přišel podzim a zima a při jarním vysokém stavu vody se sklep proměnil v krytý bazén. Hlasitě pronášené holedbavé řeči majitele v tom smyslu, že má zajištěné koupání a v zimě vlastní kluziště zněly dost nevěrohodně, zvláště když ostatní osadníci zaregistrovali příjezdy velké požární cisterny po každém větším dešti.
Ne všechny chaty sloužily jen a jen k rekreačním účelům. Příkladem byla chata, vybudovaná ještě mladou pohlednou vdovou. Její způsob chataření bylo možno nazvat lovným. Četní návštěvníci byli zcela nemilosrdně využíváni ke zdokonalování okolí chaty a jejího vnitřku. Tráva byla vždy pečlivě posekána, stromky okopány, okna se jen třpytily a byla opatřena snadno zatahovatelnou záclonkou. Miniaturní součásti intimní dámské garderoby se diskrétně sušily na balkonu a před udivenými zraky kolemjdoucích se v bikinkách půvabně klenula majitelka chaty s nyvě zasněným pohledem. Jen při průchodu zvlášť interesantních chodců si plavně pečlivě nalakovanými nehty načechrala svůj chemický blond účes.