Na počátku všeho byl starý mlýn s rozsáhlou zahradou a mokrými loukami a ještě starší hájenka, kterou podle nezaručených zpráv a výkladů nynějšího majitele navštívilo v dávných dobách samo jeho císařské veličenstvo. Nikdo neví, která z korunovaných hlav zavítala do těchto končin, přesto název „císařská hájenka“ přetrval stejně jako mohutné, zřetelně sádrové paroží s několika nalomenými výhonky, bíle kropenatými vrabčím trusem z hnízda, potupně umístěného na hlavě zvířete, podobnému jelenu, jež se těmito parohy kdysi pyšnil. O jeho bezmocném zoufalství na d troufalosti vrabců svědčí skleněné vytřeštěné oči a v němém výkřiku otevřená tlama s tesáky velikosti mužského palce. Z popsaných důvodů se jeví jako přehnaná verze majitele o tom, že parohy pocházejí od samotného císařského veličenstva.
I mlýn má svou historii. Odedávna byl obýván rodinou, kde se tradičně mlynářův syn proti vůli svého otce oženil s chudou děvečkou, aby časem opět zplodil syna, jenž s tajnou podporou matky a s výhrůžkami otce, že bude vyděděn, se opět spustil a nevinnou děvečkou přivedl ve zšeřelé mlýnici do jiného stavu. Až poslední generace mlynářů tradici porušila. Mladinkou děvečku svedl otec a znechucený syn, připraven tak o své rodové právo, mlýn opustil. Svou životní dráhu ukončil jako artista v cirkuse. Mlýn zpustl, byl vyvlastněn a národním výborem nabídnut postupně jako rekreační objekt několika podnikům. Teprve deset let po smrti mlynáře byla budova upravena na pionýrský tábor, takže v létě byla okna demolována dětmi, v zimě těmi, kteří tam přijížděli na podniková školení a podobné akce.
Mezi mlýnem a hájenkou pak vyrostla chatová osada. Její název „Na krásné vyhlídce“ je pravděpodobně dán tím, že ať se člověk podívá na kteroukoliv stranu, ať už od mlýna nebo od hájenky, vidí vždy koruny stromů, mezi nimiž prokukují střechy chat.
Splav nad mlýnem býval kdysi oblíbeným cílem milovníků vody. Ročně si vybíral nelítostnou daň nejméně jednoho nadějného lidského života, ale tím více lákal plavce i neplavce a nevyužitá louka přilákala i první chataře. Nejprve jednoho, druhého, za několik let třetího a pak se rozmohla stavební epidemie. S počtem staveb přibývalo i na jejich velikosti a komfortu.