V nenávratnu zmizely ony idylické doby, kdy se od osamocených srubů, umístěných v neproniknutelných lesích a skalách, ozývaly při táboráku zvuky kytar a nyvé zpěvy. Doby, kdy majitelé těchto srubů, divocí a zarostlí trampi, byli oděni do kovbojských úborů a opasky, na nichž proklatě nízko visely pistole a hlavy pokrývala široká sombrera. Byla to skupina lidí se smyslem pro romantiku, jak ji reprodukovaly rodokapsy a jim podobná literatura.
Dnešní chataření ztratilo mnoho z těch dávných půvabů. Chaty a všechno, co je zmíněno tímto pojmem, se shlukují do velkých houfů, vznikají osady, které počtem svých obyvatel často soutěží se středně velkými vesnicemi.
Jiný způsob vyžívání se v návratu k přírodě je chalupaření. Majitelé chalup si zřejmě naivně představují, že koupě starého venkovského domku je přivede k objevení přinejmenším zlatého pokladu, zazděného v klenutém sklípku nebo v komíně. Jinak si totiž nelze vysvětlit tu úžasnou sapérskou píli, se kterou chalupáři v získané chalupě nenechají téměř kámen na kameni, vyměňují podlahy, krovy, ba i celé střechy a obvodové zdi, s blaženým úsměvem se nechávají zasypávat propadlou klenbou, aby po několika letech úmorné dřiny vytvořili z chléva zákoutí s venkovským krbem, z obytné místnosti imitaci selské jizby s troskami starého stolu a dovedně epoxidem slepenými židlemi, kredencí, na půdě vyhrabaným kolovrátkem, červotočem prolezlou truhlou, ohromnou pecí – elektrickými akumulačními kamny a pohodlnými křesly před barevným televizorem. V ložnici, kam už se návštěvy nevodí, bývá několik moderních postelí se zdravotní matrací. Obzvláště ceněny jsou polámané krucifixy, barevné obrázky svatých, modely letadel a plakáty s fotografiemi celebrit a to vše v dokonalé shodě rozvěšené po zdech.