Blízko potůčku si postavil chatu další chatař, ze kterého se později vyklubal zanícený milovník květin. Jeho manželka dávala přednost rostlinám užitkovým, a tak se celkem vhodně doplňovali. Unikátní však byl jeho postup při vlastní stavbě. Po vytýčení pozemku smontoval dřevěnou boudu na nářadí, pytle s cementem, lepenkou a podobné potřebné věci. Hned zjara, jakmile rozmrzla půda, objevila se celá čtyřčlenná rodina, aby zdolala přírodní překážky v podobě kamenité půdy. Byly vykopány základy i jáma na hašení vápna a nadešla chvíle vlastního budování. Zatímco otec pečlivě připravoval bednění, matka, dcera i syn třídili vykopanou půdu, oddělovali z ní kameny a tyto pečlivě kartáči a saponátem v tekoucí vodě čistili. Pak otec začal míchat maltu z vyhašeného vápna a jílovité půdy, vykopané při hloubení základů. Kamínek ke kamínku, skládaný ve vrstvách a prokládaný onou speciální maltou, byl lepen do 120 cm hlubokých základů i kousek nad terénem a všechny pochybnosti sousedů o dostatečné pevnosti byly odbývány poukazem na starobylá hradiště našich předků. S příchodem zimy čněla nad okolím půl metru vysoká podezdívka, připravená k dalšímu budování na jaře. Když pak sněhy odešly, odplavily to, co bylo nad zemí a našemu zklamanému chataři nezbylo než vyhloubit základy znovu a vyplnit je poctivou směsí betonu a znovu umytých kamenů.
Ne ve všech případech postupovala výstavba tak rychle, aby v průběhu jednoho roku byla chata schopna poskytovat přístřeší. Byli chataři rychlí i pomalí a čím zdlouhavější byla výstavba, tím více si zakládali na své hloubavosti a pečlivosti. Jedni si přihnali na stavbu hordu zručných řemeslníků, jiní lepili cihlu od cihly sami. Někteří před početím stavby studovali nejen plány, ale i dlouhodobou a krátkodobou meteorologickou předpověď, zatímco jiní pohrdali povětrnostními vlivy a bušili krumpáčem do země zmrzlé na kámen a opět další stavěli své letní příbytky v lijáku a v kalné vodě kaluže pouze tušili a hmatem si ověřovali obrysy základů.
Jedním z těch, kteří tak provokativně pohrdali nepřízní počasí, byl majitel nyní již přes všechny překážky dobudované chaty. Vyhloubil a vybetonoval základy a přes dobré rady sousedů, kteří se už dávno přesvědčili o hladkosti terénu a jeho nesjízdnosti, si usmyslil v přízemních prostorách umísti garáž pro svého brčálově zeleného trabanta. Jedné zvlášť deštivé neděle se objevil na staveništi, zmizel v boudě s nářadím a za krátkou chvíli vylezl, vystrojen a zřejmě připraven i na to nejhorší. Zrakem i hmatem zjistil tu správnou hustotu deště, do vědra nabral hašené vápno a dětské vaničce, přikryté kouskem lepenky, namíchal maltu. Pak to začalo. Bydlící a celkem se nudící sousedé, obličeje přitlačené na zvenku bohatě umývaná okna, viděli, jak zašel do boudy a vzápětí vyšel ven s vodováhou. Pečlivě proměřil rovnost betonových základů, vodní váhu setřel kusem hadru a vrátil se do boudy. Z hromady tvárnic jednu pečlivě vybral, položil na beton, z boudy přinesl vodní váhu, tvárnici usadil, vodní váhu utřel, vrátil do boudy, tvárnici posadil kousek dál, na její místo naplácal maltu, na ni znovu posadil tvárnici, přinesl vodní váhu, tvárnici vyvážil, vodní váhu utřel a vrátil do boudy, zálibně si mlaskl, vykouřil cigaretu, nechal spočinout unaveným údům a šel pro další tvárnici. Za celý den takto usilovné práce položil šest tvárnic a vykouřil šest cigaret, pak se usušil, převlékl do suchého a i se svým trabantem se zabořil tak hluboko, že až do večera měl nejen on, ale i všichni dost práce a zábavy s jeho vyproštěním.