Postupem doby došlo na chatoviště začala pronikat civilizace. Nejprve to bylo napojení na dálkové elektrické vedení. Národní výbor obce, na jejímž katastru chatoviště vyrůstalo, byl z nepochopitelných důvodů nakloněn budování, a tak po vybrání přiměřeného poplatku od všech osadníků byl na jeden z mohutných stožárů vedení namontován transformátor, podél příjezdové cesty zapuštěn do země sloupy a v chatách se zakrátko rozsvítila nejen elektrická světla, ale i obrazovky televizorů. Pochopitelně nezůstalo jen při takovémto celkem malém zpříjemnění pobytu (pokud je možno televizní pořady nazvat zpříjemněním), elektrifikace znamenal i modernizaci výstavby. Na staveniště byly dovlečeny míchačky a kvílivý řev cirkulárek odhaloval ty, kteří se nespokojili se sbíráním klestí v lese.
Dalším civilizačním prvkem bylo vyasfaltování příjezdové cesty. Projíždějící vozidla přestala za sebou zanechávat oblak prachu, zlepšila se dostupnost v zimním období. Zletilí i mateřskému mléku odrostlí výrostci na motorkách suverénně ohrožovali houfy dětí a rušili pohodu klidné chatové osady. Prostor mezi mlýnem a hájenkou už byl zaplněn, a tak stavbychtiví jedinci získávali záhadným způsobem stavební povolení i na dalších okolních plochách. Nastala druhá fáze stavební horečky. Fáze urputnější a progresivnější, protože výstavba už přestal být záležitostí členů rodiny, ale nejrůznějších stavebních malopodnikatelů, profesionálů, vzájemně si konkurujících. Nové objekty přestaly být chatami, před užaslýma očima starousedlíků začaly vyrůstat vily.