Na jedné chatě, obklopené vzadu vysokými olšemi, vpředu skupinkou břízek, záhony růží a pečlivě udržovaným trávníkem, panuje téměř matriarchální řád. Její osazenstvo se skládá z jedné ženy a tří mužů. Ona žena tomu nejmenšímu sahá i s vysokými podpatky téměř do poloviny hrudníku, dva z těch mužů jsou její dospělí synové a třetí je právoplatný manžel. Způsob vlády ženy je však skutečnou a věrnou kopií onoho starodávného a dnes již ojedinělého společenského řádu a zcela jistě by rozjasnila líce i divoké Vlastě.
Matka vládne svou drobnou rukou a své halamy přes jejich tiché protesty nutí udržovat v čistotě přímo aseptické nejen sebe, leč i celou chatu. Zatímco příchod jiných chatařů se projevuje celkovým uvolněním, pro naše tři muže nastává obdoba galejí. Jejich přítomnost lze okamžitě registrovat sluchem, zrakem a posléze i čichem, neboť okamžitě po otevření dveří jsou před chatu vyhozeny koberce, přikrývky i matrace z postelí a tři páry silných paží za pomoci klepačů do nich začnou bušit. Než je splněn tento první úkol, přesune se jeden z klepajících do nitra chaty a vyzbrojen vědrem a hadrem pečlivě vytře všechny kouty mimo kuchyni, kde si pořádek na svých třech čtverečních metrech udělá hospodyně sama.
A než je ostříhán trávník, zameteny chodníky, umyto auto, vyleštěny a do řádku před práh poskládány všechny boty, vine se z kuchyňky libá vůně buchet a kávy. Nikomu se nepodařilo zjistit, čím je vlastně ona trojčlenná mužská kohorta udržována v tak přísné kázni. Fyzické násilí se zdá málo pravděpodobné vzhledem k minimálně padesáticentimetrovému rozdílu v tělesných proporcích. Asi zde bude hrát roli kulinářské umění.