V neděli při obědě prohlásil taťka: „Já si od zítřka beru dovolenou a pozval jsem malíře, aby nám vymalovali byt.“ Micka i Mourek zakroutili hlavami, protože nevěděli, co to znamená, ale Helenka s mamkou se zatvářily tak trochu ustrašeně, když si představily, co je čeká. A zvědavý Mourek se proto ptal: „Proč se tváříte tak ustrašeně? Malování je přece krásná zábava, jen jsem zvědavý, co bude ten malíř malovat, jestli nějaká zvířátka nebo lidi, či nějakou krásnou krajinu s lesem a potůčkem?“ Tak to ani mamka, ani Helenka nevydržely a musely se hlasitě smát. „Mourečku, on ten malíř nebude malovat nějaké obrázky, ale namaluje nám všechny zdi buď na bílo, nebo nějakou příjemnou barvou. A přitom nadělá spoustu nepořádku a my všichni budeme mít co dělat, abychom měli v bytě zase pořádek a všem se nám tu dobře bydlelo!“ poučila mamka Mourka a ten jen nechápavě zavrtěl hlavou, prostě si to malování stále ještě nedovedl představit.

Hned druhý den ráno se objevil chlapík se žebříkem a nějakými nádobami a sáčky a byl takový trochu divný, protože měl celé oblečení zacákané různými barvami, ale tvářil se docela vesele a když pozdravil, hned se ptal: „Tak kde začneme, možná, že by bylo nejlehčí začít v kuchyni, to bude do poledne hotové a panička bude moci uvařit oběd.“

A pak to začalo! Micka i Mourek se nejprve zvědavě dívali, ale když na ně stříkla nějaká ta kapka bílé barvy, raději utekli do pokoje. Kuchyně byla brzy vymalovaná a maminka s Helenkou začaly uklízet, zatímco ten malíř začal řádit v pokoji. Bylo opravdu co dělat: umýt nábytek a podlahu a okna a Micka s Mourkem nejprve přihlíželi, ale pak začali pomáhat a chytře přišli na to, jak pomohou nejlépe: nejprve vlezli do nádoby s čistou vodou a celí mokří se nejdříve povalovali po podlaze, a pak si lehli na záda a jeden druhého potahovali za ocásky a nádherně podlahu utírali. Pak se zase vykoupali a pokračovali tak dlouho,dokud podlaha nebyla krásně čistá. „Tak to tu ještě nebylo, aby zvířátka pomáhala uklízet!“ divil se malíř, když nakoukl do kuchyně. A mamka s Helenkou zatím umyly nábytek a okna a mamka se dala do přípravy oběda. Nebylo ještě poledne a malíř ohlásil, že je hotový s pokojem, ale úklid v něm počká až po obědě. Všichni spokojeně pojedli a Micka s Mourkem dostali kočičí dobrotu.

Po obědě se zase vrhli na úklid a práce jim jen letěla. Už byli skoro hotoví, když si maminka vzpomněla: „Ložnici nepotřebujeme vymalovat, ale je tam potřeba utřít prach!“ Mourek se zachechtal a prohlásil, že to je práce akorát pro něj a pro Micku. Přišel na nápad, že prach se bude nejlépe utírat něčím podobným hebkému smetáčku, a spolu s Mickou se ujali práce: místo smetáčku používali své ocásky a za chvíli se nábytek jen blýskal.

„Tak,to bychom měli,“ libovala si maminka a skutečně: jejich byt zářil čistotou a všem bylo moc dobře.