Od samého rána bylo veliké teplo a po obloze se honily velikánské mraky. A odpoledne to opravdu začalo: nejprve se zablýsklo a hned na to se ozvalo hlasité zahřmění. „No, máme to tady,ta bouřka se dala čekat!“ prohlásil Mourek a s Mickou si vyskočili na okno a dívali se na ty blesky a poslouchali hromobití. A najednou přiletěla na okno vlašťovka a hlasitě se smála, až se jí křidélka třepotala. A když uviděla Mourka s Mickou,hned začala vykládat:
„Představte si, že až k nám zavítal ten slavný pán lesů a hor, co se jmenuje Krakonoš. A on je dokonce i tak trochu kouzelník a má rád hodné lidi a všechno špatné hned trestá a to trestání provází pořádnou bouřkou. Já jsem byla zvědavá, co kdo provedl, a hned vám to povím. V našem lese kousek od města žije stádo srnečků, jsou to srnky, maminky těch malých a vede je srnec Kosťa a brání je proti všemu zlému a vodí je tam, kde je nejlepší travička. Jenomže se v tom lese objevil takový ošklivý a zlý chlap a chtěl aspoň jednoho malého srnečka ulovit a sníst. Už se mu málem podařil ten úlovek, ale náhodou přišel k nám na návštěvu velký Krakonoš – víte, on hrozně rád cestuje a navštěvuje kdejaké hory a kopečky a lesy a teď najednou vidí, jak kdosi zlý chce ublížit tomu malému. To Krakonoše dopálilo, vypustil blesk a zahřměl, že se to rozlehlo po celém okolí a najednou tomu srnci, co vodil srnčí stádečko, začaly růst parohy a i on se celý zvětšoval, až byl veliký jako pořádný kůň, pak zahrabal předními kopýtky,toho zlého chlapa si nabral na velké parohy a už ho nesl až k rybníku. A ten chlap se hrozně bál a volal o pomoc a křičel, že už bude hodný, ale nic mu to nebylo platné, když se ten zvětšený srnec Kosťa dostal k rybníku, zatřásl hlavou a už to žbluňklo a to zlé chlapisko bylo ve vodě. No řekněte, není to legrace vidět, jak je někdo zlý potrestaný? Víte,já mám toho pana Krakonoše moc ráda a znám ho už dost dlouho a vždycky, když slyším hřmět a vidím blesky, hned se tam letím podívat se, co kdo zas provedl a jak je za to potrestán!“
Tak to bylo pro Micku a Mourka zase něco nového a hned začali prosit vlašťovku, aby pana Krakonoše od nich moc a moc pozdravovala a vyřídila mu, že ho u nás hezky vítají a že by měl přijít častěji a že jsou rádi, že je tu někdo, kdo dobré odměňuje a zlé trestá. Ona jim totiž ta vlašťovka ještě vyprávěla, jak pan Krakonoš odměňuje dobré, že třeba onehdy potkal stařenku, která nemohla ani chodit, jak ji bolely nohy, ale jak jen trochu mohla, vyšla ze své chaloupky a sypala dobroty ptáčkům a v zimě krmila lesní zvířátka. A on ten pan Krakonoš ji nejen přičaroval krásné hůlky, ale dokonce ji zbavil těch největších bolestí. A když to Micka s Mourkem slyšeli, radostně zatleskali, měli nesmírnou radost, že do jejich kraje přišla taková vzácná návštěva.