Helenčin taťka přišel z práce a podával Helence takovou velikou krabici. Helenka ji hned zvědavě otevřela a bylo na ní vidět, že je nesmírně spokojená.
Z krabice totiž vylovila takovou velikou barevnou kouli a začala si ji pozorně prohlížet ze všech stran a samozřejmě i všechna zvířátka tu kouli zvědavě okukovali. „Jé,to je krásný míč! S tím si budeme moct všichni nádherně hrát!“ radostně prohlásil Mourek. Ale Helenka zavrtěla hlavou a začala zvířátka poučovat: „To vůbec není žádný míč, ale to je vlastně naše celá zeměkoule. A ty barvy na té zeměkouli, to ukazuje, kde je moře a kde je země a taky kde jsou hory a dokonce kde je jaký stát. Vidíte, tady ta malá zemička, to je naše republika a tady to veliké, to je Indie a Čína a tady Amerika a Rusko – ale to vám ještě nic neříká, však já vám to ukážu i na mapě.“
Pak Helenka vylovila z aktovky takovou velkou knihu a poučovala zvířátka dál: „Tak tohle je atlas a v něm jsou mapy ze všech koutů světa. Aha, vy ještě nevíte,co je to mapa! Tak mapa, to je vlastně takový plánek toho místa na světě, který nás zajímá!“
Chvíli bylo ticho a pak prohlásil Mourek tak trochu smutně: „A já jsem si myslel, že ta koule je takový míč se kterým si budeme moci všichni hrát. Docela upřímně, mě moc ty mapy a obrázky na té kouli – ty jsi Helenko říkala, že se ta koule jmenuje globus – nezajímají, to je asi taková hračka pro holčičky jako jsi ty, ale ne pro zvířátka, jako jsme my.“
A Helenka zvířátka poučovala: „Pro mě to není hračka, ale pomůcka při učení, teď budu moct nádherně zvládnout všechno, co nám ve škole o zemi vykládají a já se už docela těším, jak bude naše paní učitelka překvapená, co všechno umím!“
„Tak ti tedy Helenko moc přejeme, aby tě to těšilo, ale my si raději budeme jen hrát. Ono to učení není pro nás vůbec nic zajímavé a dokonce ani nutné!“ A pak Mourek odkudsi vytáhl sáček a v něm byly barevné kuličky, ty vysypal na zem a všechna zvířátka se na ně vrhla a spokojeně si začali všichni hrát. Ona prostě není koule jako koule, nebo hrací kulička!