Loupežnický poklad
Jak se tak Chlup potuloval po celém širém okolí, objevil v lese starý lom, už dávno nepoužívaný a celý zarostlý křovinami a vysokou trávou. Cesta k němu byla už docela zarostlá a malý potůček pod lomem vesele bublal. Na velkém kamenu se spokojeně vyhřívala vykrmená zmije. Byla to otázka chvilky, než ji Chlup ubil svým klackem a už si ji opékal nad ohníčkem. Snědl ji celou i snad i s jedovatými zuby, pak si sedl na sluníčko a spokojeně si utíral mastné vousy.
Starý lom byl ze všech stran chráněný proti větru, bylo tam spousta suchého dřeva, a jak se rozhlížel kolem, objevil na úpatí i malou jeskyňku. Po vydatném obědě se mu sice nechtělo moc hýbat, ale pak přece jen přemohl lenost a šel si jeskyňku prohlédnout. Malý otvor, do kterého vlezl po čtyřech, se ale rozšiřoval a zvyšoval, takže se mohl i postavit. Zem byla pokrytá jemným pískem, bylo tu sucho a bezpečně.
“Sem asi vůbec nikdo nechodí, to by byla panečku skrýš! Tady bych mohl být i v zimě a mohl bych si tu schovat i poklad,” pomyslel si Chlup. Nejdříve ale musel vyzkoušet, jak se tu na písku leží. Natáhl se, slastně si hekl a než by do tří napočítal, zase spal. To byl panečku odpočinek! V jeskyňce bylo ticho a šero, nebyli tu žádní komáři ani mravenci, písek na podlaze byl nádherně měkký a suchý. Chlupovi se začaly zdát sny o tom, že je ještě docela maličký a leží v pohodlné postýlce a nad ním se sklání jeho maminka. Jejda, to byl sen!
Chlup se rázem probudil, promnul si zalepené oči a nějakou chvíli si nemohl vzpomenout, kde to vlastně je. Když se konečně trochu probral a vystrčil hlavu z jeskyňky, nad hlavou mu nehlučně přeletěl veliká sova, sedla si na vystouplý kámen nad vchodem do jeskyňky a táhle zahoukala. Bylo to skoro jako houkání vlaku. Chlup si znechuceně odplivl, zalezl do svého nového příbytku a usoudil, že když je noc, má se spát a ne strašil chudáky loupežníky. Znovu se schoulil na měkký písek do klubíčka a pokračoval ve spaní.
Po dlouhé době se Černý Chlup probudil s dobrou náladou. Protáhl se na sluníčku, pak z okolí natahal ke vchodu jeskyňky hromadu větví, aby ji zamaskoval, a vydal se na lup. A jak tak lámal větve, objevil hnízdo a v něm osm pestrobarevných vajíček. Ta vajíčka byla sice trochu menší, než ta, která loupil v kurnících nebo z nákupních tašek, ale když jedno po druhém naklepl a vypil, cítil se nasycen.
Začínal den jako malovaný. Chlup se potichounku plížil lesem a rozhlížel na všechny strany. Jako pravý loupežník opatrně našlapoval, aby ani větvička nezapraskala, a tak se nikým nepozorován dostal až k malé chaloupce na kraji lesa. Opatrně se rozhlédl, přelezl nízký plůtek, znovu se ujistil, že tu není žádný pes ani jiné nebezpečí a začal řádit. Nejprve vlezl do kůlny a tam našel veliký plátěný pytel na brambory. Dal do něj sekyrku, zaseknutou ve špalku, a slídil dál. Na trávě ležela panenka se zlatými vlásky a nafukovací míč, z koloběžky, opřené o strom, odmontoval lesklý zvonek a všechno strčil do pytle. Přidal k tomu i červenou stužku, přivázanou na větvi jablůňky. Na druhé straně domku objevil pár dětských sandálků, kbelíček a lopatku na písku a autíčko se setrvačníkem. Pytel se pomalu plnil, ale Chlup pořád neměl dost. Přesunul se k dalšímu domku a když tam opatrně nahlédl oknem, jeho loupežnická duše zaplesala. Hned pod oknem byl nízký stolek a na něm stříbrné náušničky s modrými kamínky, náramkové hodinky a zrcátko. Všechno bleskově zmizelo a dlouhé Chlupovy prsty ukořistily i talíř s koláči. Ten den měl Chlup nevídané štěstí. Podařilo se mu uloupit i rádio, dalekohled, mlýnek na kávu a kladivo s kleštěmi a plechovkou plnou hřebíků, klubko provázku, sklenici s jahodovým džemem a kousek turistického salámu, pytlík se skleněnými kuličkami, tři ponožky a dva kapesníky, kastrůlek s nádherně vonící bramborovou polívkou, plnou krabičku perleťových knoflíků, skládací metr, kožený pásek na kalhoty a polštářek a dečku z dětského kočárku, svazek klíčů, tubu s krémem na boty a dvě gumové holínky, obě na pravou nohu.
Do večera bylo ještě daleko, ale Chlup se tím loupením tak unavil, že musel chvílemi odpočívat. Pytel se všemi těmi poklady byl stále těžší a větší a než se Chlup dostal do své jeskyňky, stékaly mu čůrky potu po tvářích. Tak těžkou práci jako dnes snad ještě nikdy nevykonal. Sotva se protáhl nízkým otvorem dovnitř.
V jeskyňce vysypal lup na zem a začal přebírat. To byl ale poklad! Polívka se sice z rendlíku vylila, ale natekla do jedné z gumových bot, a tak se Chlup ani nezdržoval ohříváním a prostě tu dobrotu vypil přímo z boty. Zbytkem polívky nasákly voňavé sladké koláče, ale Chlup si řekl, že se v žaludku stejně všechno smíchá a zhltl je taky.
Tu noc se neklidně převaloval a nemohl usnout. Hlavou se mu honily strašlivé myšlenky, jak to zařídit, aby mu někdo jeho poklad nenašel. Usnul až ráno, a to už měl dokonale vymyšlený plán. Hned jak bude světlo, celý poklad pečlivě zabalí, zahrabe a namaluje si plánek, kde je všechno uschováno. Ten plánek pak skryje na tajném místě, o kterém ví jenom on sám!
Ráno si ani nevytřel oči, zabalil poklad a aby nikdo ani on sám nevěděl, kde je tajný úkryt, zavázal si oči kouskem hadu, několikrát se zatočil, rukama vyhrabal jámu, vložil tam poklad, jámu zahrabal, zase se několikrát zatočil a pak si teprve odvázal oči. Spokojeně si zamnul ruce a řekl si: “Tak, teď jsem pořádný loupežník. Mám svůj poklad a nikdo neví, kde je schovaný. Ani já sám to nevím.”
Blaženě se usmíval na zlaté sluníčko, pohledem sledoval ptáky na obloze, ale najednou strnul a úsměv se mu vytratil z tváře. Zoufale se udeřil pěstí do čela, až to zadunělo a ze zarostlé pusy se mu vydral zoufalý sten: “Tolik práce mi to dalo, než jsem nashromáždil poklad a teď ho sám nenajdu!” Motal se kolem dokola, hrabal tam i onde, ale poklad byl tak důkladně ukrytý, že ho už nikdy nenašel.