Černý Chlup čaruje
Bylo krásné, horké léto, v lese na pasekách se červenaly jahody a objevovaly se první letní houby, ptáci vyváděly svá mláďata, všude bylo plno křiku a vůní a celý svět se radoval. Jen Černý Chlup chodil zamračeně mezi stromy a číhal na nějakou snadnou kořist. Jednou se mu podařilo rozehnat hordu dětí, co sbíraly jahody, a zmocnit se plného džbánku té letní lahůdky, ale bylo to tak dvakrát do té jeho obrovské pusy. Občas se v noci vloupal do zahrádek a odnášel si plné ruce kedluben nebo dozrávajícího hrášku, trhal i nezralá rajčat, ale to všechno bylo málo. Také se mu podařilo – bylo to takhle hodně brzy ráno, když zavítal do vesnice – ukrást před samoobsluhou celou bednu s mlékem. To si pane liboval, ale jen jeden den, protože druhý den už byla z mléka kyška a ať si to někdo zkusí, pít celý den zkyslé mléko a zakusovat třešněmi!
Když pak viděl na lukách, jak se kosila tráva a sušilo seno a když v poledne přijelo auto a přivezlo oběd, dostal dokonce takové pokušení, jestli by neměl zkusit pracovat. Třeba by taky dostal najíst. Honem to pokušení zahnal a raději šmejdil tak dlouho kolem vonícího sena, až se mu podařilo dostat se k autu a utéct s velkým hrncem s polévkou. Po dlouhé době se zase jednou najedl.
Černý Chlup chodíval rád večer do vesnice . To ještě nebyla úplná tma, občas se mu podařilo sebrat něco zapomenutého venku, ale hlavně poslouchal pod okénky domků, co si lidé povídají, nebo se okénkem díval na televizi. Jednoho večera se takhle dostal i pod okénko u chaloupky, kde babička vyprávěla dětem před spaním pohádku o kouzelném hrníčku. Jenomže Chlup neslyšel začátek a s otevřenou hubou poslouchal, jak babička říká: “Kuba si postavil hrníček na stolek a poručil: hrníčku vař! A v hrníčku to začalo bublat a kypět a už byl plný voňavé sladké kaše.” Chlup polykal naprázdno a z břicha se mu ozval takový koncert, že ani neslyšel pokračování.
Tak Kuba má kouzelný hrníček, který sám vaří kaši. To musím mít, pomyslel si a upaloval k další chaloupce, který patřila Kubovi. Opatrně nakoukl a skutečně. Na stolu pokrytém bílým ubrusem stojí malovaný kameninový hrníček.Jako had se Chlup protáhl okénkem světnice a po špičkách se blížil ke stolu, jenomže zakopl o židli a ta se převrátila. Tím rámusem se probudil hospodář Kuba, vyskočil z postele a uviděl Chlupa. “A hele, to máme návštěvu!” řekl takovým tónem, že si Chlup samým úlekem až sedl na zem. S hrůzou si vzpomněl na dědovu hůl a výprask, který si tou holí vysloužil, a s děsem v očích pozoroval hromotluka Kubu, jak se nad ním tyčí v celé své dvoumetrové výšce. “To je můj konec,” pomyslel si Chlup, schoulil se do klubíčka, rukama si zakryl hlavu a tiše kňučel.
Kuba rozsvítil, několikrát Chlupa obešel, prohlédl si ho ze všech stran, dokonce zavětřil, nevěřícně potřásl hlavou a svým hromovým hlasem řekl: “Už jsem tu měl všelijaké návštěvníky, ale něco tak špinavého jsem ještě neviděl. Tebe bych se štítil je dotknout a to ze statku vyvážím denně hnůj!” Otevřel dveře a než se Chlup vzpamatoval, vrátil se zpátky s obrovskými vidlemi. On mě snad zapíchne! pomyslel si Chlup, ale Kuba podstrčil vidle pod Chlupa a už ho nesl. “Ty patříš jedině sem!” a už to žbluňklo a Chlup se ocitl až po krk v žumpě. “A příště, až tě načapám, tak to bude s pořádným výpraskem!” zahromoval Kuba a přirazil za sebou dveře. Chlup se vydrápal ven a z celého těla z něj crčela močůvka. Hadry měl napité jako houbu a páchnoucí břečka mu kapala i z vlasů a vousů. A jak utíkal, zůstávaly za ním kalužinky a loužičky tak zapáchající, že se až všichni psi ve vsi divoce rozštěkali.
Jak tak Chlup smradlavě utíká, dostal se až pod okno chaloupky, kde docela jiná babička právě vypravovala svým vnoučatům jinou pohádku na dobou noc. Chlup zaslechl: “Ten zlý černokněžník natáhl ukazovák s dlouhatánským černým nehtem, ukázal na Honzu a strašlivým hlasem pronášel:
Abrakadabrakanadraka, majoránka, česnek, pepř, ať je z Honzy tlustý vepř! To opakoval třikrát a když zaklínadlo pronesl potřetí, zahřmělo a místo Honzy tam stál vypasený vepř a nespokojeně chrochtal a ryl svým rypákem v zemi…”
Tak takhle je to, zamumlal Chlup, zastavil se , chvilku přemýšlel a pak se pomalinku vrátil ke Kubově domku. Kuba už zatím po celodenní práci spokojeně spal, až jeho bohatýrské chrápání rozechvívalo listy na stromech a tabulky v oknech drnčely. Chlup strčil hlavu do okénka, napřáhl svůj špinavý ukazovák na spícího Kubu. Ještě ho napadlo, jestli nevadí, že nemá tak dlouhé nehty jako ten černokněžník, co o něm babička vykládala, ale když se ujistil, že i jeho nehet je docela černý, zahřměl: “Abrakadabrakanadraka, majoránka, česnek, pepř…” ale dále se nedostal. Chrápání ustalo, postel zapraskal, Kuba se vztyčil a zaburácel:
“Tak ty mi nedáš pokoj! Tobě nestačí, když tě za vloupání vykoupu v močůvce, ty si koleduješ o pořádný výprask!” Kuba vyskočil, vyběhl ven, otevřel dveře chléva a vypustil ven obrovského býka. Ten sklonil hlavu, rozběhl se a než se Chlup nadál, vyhodil ho svými dlouhými rohy až na střechu chaloupky, jen to v loupežníkovi zachrastilo. Naštěstí Chlup dopadl až na druhou stranu. Jak letěl, stačil ještě zaslechnout Kubu: “To víš, s takovým ohavným špindírou se nebudu mazat!”
Pak dopadl, jen to žuchlo a Chlup se jako zralá hruška kutálel po střeše dolů. A zase mu přálo štěstí, protože dopadl do úplného pralesa kopřiv. Ty ho sice skryly před býkem, ale ošlehaly ho tak, že se až do rána chladil v potůčku. Jak si tak ochlazoval popálenou kůži, brumlal si pod vousy:” Kouzelný hrníček jsem nezískal a ten rabiát Kuba mi nedopřál opakovat zaklínadlo třikrát, takže zůstal člověkem. Hlavně že vím, jak se čaruje.”