Motocyklové závody
Velkým hladem sužovaný Černý Chlup brouzdal po lese a pečlivě se vyhýbal maliní a ostružiní, aby ho trní příliš nepodrápalo. Už tak byl po svém holém těle samý škrábanec, palce na nohách okopané a chlupy, jak měl ze zimy stále husí kůži, mu stály v pozoru. Marně hledal zase nějakého strašáka v zelí, aby se mohl obléct, nakukoval aspoň z dálky do okének chalup, jestli by se někde nedalo vytáhnout kus oblečení, ale fenka Asta vrhla před půl rokem osm štěňat a v celé vesnici bylo najednou tolik psů, že si Chlup ani nedovolil přiblížit se až do vesnice.
Až jednou, když se plížil kolem cesty, uviděl auto se splasklou pneumatikou. Jeho majitel se s nespokojeným mručením převlékal do montérek, založil zvedák a za chvilku bylo kolo vyměněné. Montérky stáhl a šel si na druhou stranu kaluže umýt ruce. Chlup všechno se zájmem ze křoví pozoroval, a jak se k němu řidič obrátil zády, jako blesk chytil montérky a zmizel. Po dlouhé době měl zase na sobě oblečení. Zelenohnědou kombinézu se zipem vpředu a se spoustou kapes a v těch kapsách hromadu užitečných věcí: klubíčko drátu, kleště a šroubovák, klíč na matky, kus měkkého umaštěného hadru a zavírací nůž, ostrý jako břitva. Pyšně si vykračoval po lesní cestičce, dokud nezakopl a znovu si nerozbil už tak dost pohmožděný palec. Sedl si na pařez, palec zamotal listy jitrocele a uvažoval: “Kdybych ještě sehnal nějaké boty, tak nikdo nepozná, že jsem strašlivý loupežník a mordýř a mohl bych se objevit i ve vesnici nebo dokonce ve městě.” Ještě tu samou noc prošmejdil blízký kravín za vesnicí a nalezl tam za vraty docela pěkné gumáky. Z hadru si umotal na nohy onuce a vklouzl do bot, nohavice nasoukal dovnitř a blaženě si pochvaloval: “Tak teď mám i nohy jako v pokojíčku a už si dám pozor, abych o své oblečení nepřišel.”
Ráno se vydal na cestu. Mezi vesnicí a městem bylo několik kopců. Byly na nich pole, ale i louky a pastviny se stády černobílých kraviček, kousek dál se pokojně páslo několik oveček a ve zvláštní ohradě přežvykovali, frkali a podupávali mladí býčci. Černý Chlup kráčel po cestě a jedna z kraviček mu jako na pozdrav zabučela, ovečky se ozývaly cinkáním zvonků a nic netušící Chlup se přiblížil až k býčkům. Pomyslel si: “Když ty kravky na mě tak hezky bučely, tak jim to teď oplatím,” a vydal ze sebe zvuk, při kterém nejbližší býček zvedl ohon, sklonil hlavu s ostrými rohy dopředu a rozběhl se se strašidelným frkáním na Chlupa. Chlup udiveně pozoroval zlostný živý tank a když se pod jeho náporem ohrada rozletěla jako pár špejlí, pochopil, že to zvíře má namířeno na něj a vzal nohy na ramena. Pelášil jako zajíc a rozzuřený býček, kterému unikla oběť, se hnal se supěním za ním, až mu štěrk odletoval od paznehtů. To byla honička! Země jen duněla pod nohama obou a skřivánek vysoko ve vzduchu přestal zpívat a jen potichu třepotal křidélky. Polní cesta vyústila na širokou asfaltovou silnici, po které se Chlupovi zvlášť dobře běželo, ale býk supěl za ním. K Chlupově záchraně přispěla kaluž oleje. Včas ji spatřil, bystře přeskočil, ale býk na ni vklouzl a dopadl na zem s rozjetými všemi čtyřmi, jen to zadunělo. A než se vzpamatoval, získal Chlup pořádný náskok.
Chlup uběhl ještě nějaký kus cesty a poprvé za celou dobu pronásledování si dovolil se ohlédnout. Býk, pádem ještě více rozzuřený, se právě zvedal ze země. Zlostně funěl, chvilinku se nechápavě rozhlížel na všechny strany, a když konečně uviděl Chlupa s takovým náskokem, zaryčel a skokem se pustil do dalšího pronásledování. A Chlupovi opět přálo štěstí. O patník stála opřená motorka nějakého houbaře, který při jízdě zahlédl kousek od cesty nádherný hřib. Chlup skočil na motorku rovnýma nohama, pustil motor na plný plyn a v oblacích páchnoucího dýmu ujížděl býkovi.
V pískovém lomu, vzdáleného asi kilometr dále, se právě chystal motocyklový terénní závod. Závodníci už stáli na startovací čáře, jejich motory řvaly a netrpělivě se natřásaly. Zástupy diváků seděly na vyvýšeninách a netrpělivě čekaly na start. Konečně startér pozdvihl praporek nad hlavu, závodníci se přikrčili, praporek zavlál vzduchem a v neprůhledných oblacích prachu a dýmu vyrazili závodníci na trať.
Chlup na ukradeném motocyklu ujížděl, jak to jen šlo. Spokojeně se ohlédl za býkem a téměř hlasitě se zachechtal, když viděl, že mu už skoro jistě unikl, ale to neměl dělat. Jak byl obrácený dozadu, sjel z cesty, přefrčel kousek loučky a obrovským skokem se dostal do klubka závodníků. Nejdříve si myslel, že si vytřese duši z těla, ale pak uviděl kolem sebe ostatní stroje a strnul: “To nestačil býk, ještě k tomu mě pronásledují na motorkách!” Sklonil se nad řídítky stroje, plynovou páčku otočil až na doraz a jel, spíš letěl, díra ne-díra a za ním v oblacích prachu jeho domnělí pronásledovatelé. Diváci křičeli nadšením. Ten neznámý jezdec se dostal do čela a nikdo nebyl schopen ho dohnat! Tleskali, dupali, mávali šátky, ale Chlup neviděl a neslyšel a jen ujížděl. Jako první proletěl cílovou rovinkou a aniž by to věděl, objížděl celou trať tak rychle, že ještě jednou všechny závodníky předhonil a do cíle už podruhé vjel jako první. Byl by rád jel někam jinam, ale celá trať byla uzavřená a ohraničená zástupy diváků a tam, kde nebyli diváci, byly ohrady. Chlup se křečovitě držel řídítek a nevěděl, co dál Neuměl zastavit motor a plynová páčka se mu zasekla na nejvyšších otáčkách. V nouzi nejvyšší mu opět přálo štěstí, došel benzín. Motor, právě když se už Chlup smířil s tím, že pojede po okruhu potřetí, několikrát škytl a zastavil se. Chlup si oddechl a setřel z čela pot. Unikl býkovi a unikl i novému nebezpečí, že na ukradeném motocyklu zabije sebe i několik diváků. Ale divákům neunikl a ti ho obklopili jako lavina. S hlasitým jásotem byl obklopen neproniknutelným davem, vyzdvižen na ramena a postaven na stupeň vítězů. Přistoupil k němu šedovlasý elegantní pán a kolem špinavého krku mu zavěsil zlatý věnec a krásná dívka v růžových šatech ho políbila na vousaté tváře a do ruky vtiskla kytici růží.
Vyjevený Chlup teprve teď pochopil, že se stal hrdinou dne, protože (a to nikdo nevěděl) na ukradeném motocyklu nevídaným způsobem zvítězil v závodu. A to jen proto, že ho nejdříve pronásledoval zuřivý býk a pak myslel, že ho honí jezdci na motocyklech. Blaženě se usmíval, mával kyticí růží na všechny strany a s věncem kolem krku se díval, kde je nějaká cestička k úniku. Nenašel ji, davy kolem něho byly tak husté, že by neunikla ani myš. Spásná myšlenka ho napadla, až když k němu přistoupil reportér s mikrofonem a ptal se, jak se cítí v roli vítěze. “Cítím se dobře,” odpověděl Chlup, “ale nutně potřebuji do motorky nalít nový benzín a honem odjet, protože mě čeká nový závod.” Jeho slova byla přijata jako projev skromnosti, v mžiku byla nádrž plná až po okraj, Chlup stále s věncem kolem krku nasedl, ještě jednou zamával a ujížděl uličkou pryč.
“To jsem měl ale štěstí,” pomyslel si a vjel na silnici. Daleko se nedostal. Rozzuřený býk už na něj netrpělivě čekal a než se Chlup vzpamatoval, nabral ho i s motorkou na rohy. Odhozený motocykl ještě kousek popojel, pak se zastavil o patník a zůstal stát tam, kde si ho opřel jeho majitel. Ale Chlup dostal lekci v létání bez křídel i bez motoru. Býk si s ním pohazoval jako s míčem a nakonec ho vyhodil na vršek štíhlého topolu u cesty. Chlup objal vršek stromu a držel se jako klíště, zlatý vavřínový věnec se přetrhl a jak padal, zapletl se býkovi kolem šíje. Býk spokojeně zafrkal a ozdobený zlatým věncem, se zdviženým ocasem odkráčel na svou pastvinu. Teprve za hodnou chvíli slezl potlučený Chlup a lesními cestičkami, aby ho nikdo neviděl, se vrátil do svého doupěte.