Černý Chlup rybaří
Jednou brzy ráno seděl Černý Chlup na větvi mohutného dubu u cesty a čekal, kdy půjde někdo s nákupem jídla, aby ho mohl přepadnout. Měl už pořádný hlad a břicho se mu ozývalo tak hlasitě, že až zatoulaný kocour, který se právě blížil v trávě kolem, se celý naježil, bojovně vztyčil ocas a zaprskal. Kňučení v Chlupově břichu na chvilku umlklo a kocour, přesvědčený, že ty zvuky zastrašil, hrdě odkráčel.
Za chvíli nato se ozvalo drnčení a rachot a ke stromu se přiblížil neznámý člověk na kole. Chlup se raději přikrčil ke kmeni a stiskl protestující břicho, protože na kole jel opálený ramenatá chlap s batohem na zádech. Na takového si Chlup netroufá a jenom větřil, jak ujíždějícím zůstává vůně chleba a špeku. Zmocnit se tak toho batohu, pomyslel si a honem strčil do pusy tučnou housenku, co lezla po blízké větvičce.
Neznámý na kole ale nejel daleko. Najednou odbočil z cesty a zamířil přímo k blízké řece. Chlup se už málem začal radovat, že se jde třeba vykoupat nebo utopit a kolo s batohem a jídlem nechá na břehu. Ale ani to nevyšlo. Ten neznámý byl rybář. Na břehu řeky si sel na plochý kámen, z batohu vytáhl nejprve skládací rybářský prut a krabičku se žížalami, jednu z nich napíchl na háček a širokým obloukem nahodil až do poloviny řeky. Pak spokojeně vybalil z bílého ubrousku voňavý krajíc chleba se špekem, sýrem a hořčicí a s chutí se zakousl. zatímco splávek tančil uprostřed proudu. Najednou odložil chleba, chytil prut, zasekl a už pomalu navíjel vlasec. Voda u břehu zavířila a to už rybář podběrákem vylovil mrskající se stříbrnou rybu.
Chlupovi lezly oči z důlků, tak snadno přijít k takovému kusu jídla! Ten rybář vlastně nemusí pracovat a ryby se mu samy chytají. To je aspoň život, mít se dobře bez práce! A už běžel k nejbližší vrbě, uřízl si dlouhý, pružný prut, z kapsy vytáhl kus provázku a přivázal ho na konec prutu. Ze špendlíku, kterým měl zapnutou košili, si udělal jakýsi háček, na něj napíchl housenku, sedl na břeh řeky, a tak jak to viděl u rybáře, zatočil svou udicí nad hlavou a hodil. Poprvé se mu háček s housenkou zachytil na větvičce stromu, podruhé mu špendlík nebezpečně blízko zahučel kolem ucha, ale potřetí dopadl do vody. Pomalý proud unášel provázek s návnadou a Chlupovi se začaly sbíhat sliny při představě velkého kapra.
A pak se to stalo. Prudké trhnutí málem vyrvalo Chlupovi z ruky prut. Honem začal přitahovat, na konci provázku se čeřila voda a z vody se najednou vynořila obrovská ryba. Byla to dobrý metr dlouhá štika, lesklá a pružná, s hlavou jako menší krokodýl. Chlup napjal všechny síly a mocným trhnutím vyhodil rybu na břeh, přiskočil k ní a chytil ji oběma rukama za její hladké tělo. “To je masa!” zajásal a už tu mrskající se příšeru vyzvedl, že ji zakousne. Ale to neznal štiku. Jediné mrsknutí a už mu štika svými ostrými zuby chytila jeho bambulovitý nos a stiskla. Krev a slzy na Chlupově obličeji se smísily s dlouho nemytou špínou a to všechno kapalo přes vousy až na zem. Křičel, ječel, řval, rozhazoval rukama a snažil se zase uchopit útočníka. Štika se ale nedala a mokrým ocasem mu uštědřila pár důkladných políčků a pohlavků, až si Chlup sedl na zem a jen si zoufale zakryl oči. Hlava se mu točila, trochu od hladu, ale hlavně od toho rybího výprasku. Pak stisk povolil, takže se Chlup mohl opět nadechnout, ale při tom jeho nadechnutí ho slepená a špinavá vousiska zašimrala v nose. Kýchl tak hlasitě, že se sám polekal. Lekla se i štika, pustila se a po bahnitém břehu sklouzla do řeky. Ještě plácla ocasem a celého Chlupa postříkala a zmizela v hloubce.
Chlup zůstal smutně sedět na břehu a vzdychal. Uteklo mu maso, odplaval prut s 
provázkem a háčkem, nos měl pokousaný a nateklý jak velkou salátovou okurku a té špinavé hrůzy mu trčelo několik štičích zubů. Na dovršení všeho mu kolem uší začal dotěrně bzučet komár. Bzučel nejprve nejprve zleva, pak zprava, obletěl celou Chlupovu hlavu a nakonec jako helikoptéra přistál na nateklém nose. Hned nato ponořil svůj sosák do kapky krve vedle zapíchnutého štičího zubu a sál a sál. Černý Chlup se dopálil. “Ten komár si asi dělá legraci z mých trablů!” řekl zlostně, přimhouřil levé oko a pravé zaměřil na posměváčka. Pomalu přiblížil pravačku k obličeji a pak se plnou silou rozehnal proti nosu. Ale to neměl dělat. Nejenže měl už tak dost svůj bambulatý nos pokousaný zlostnou štikou, ale plácnutím neublížil bdělému komáru, ale sám sobě. Komár včas postřehl nebezpečí a Chlup si vlastní rukou zarazil štičí zub ještě hlouběji. Zavyl, zaskučel a ještě jednou se ohnal po komárovi, který mu pro změnu nabodl levé ucho. Pak ale ztratil rovnováhu, zamotal se, a jak dlouhý tak široký sebou plácl do řeky. Ponořil se celý, pořádně se napil a se strašným prskáním a nadáváním se postavil. Voda mu sahal sotva po kolena, ale to stačilo k tomu, aby se pořádně vykoupal. On, strašlivý loupežník, který si odjakživa zakládal na silné vrstvě špíny po celém těle! Voda v řece se zakalila a škodolibě Chlupovi podrazila nohy, jako by se chtěla pomstít za tu špínu. Kameny na dně řeky se přidaly a společně s trčící větví od vrchu a dolů roztrhly loupežníkovo oblečení. Najednou tu stál docela nahatý, s oteklým nosem, a z vlasů i vousů mu odkapávala hustá břečka. Jen stěží zachytil zbytky svého oblečení, vyškrábal se na břeh a s funěním a hekáním si konečně vytahal zabodnuté štičí zuby. Po větvích rozvěsil potrhané kalhoty a košili, natáhl se do trávy na sluníčko, obě pěsti zabořil do hladem protestujícího břicha a usnul