Stačí se jen trochu rozhlédnout a najednou kolem sebe vidíme tolik zajímavostí, které stojí za zamyšlení, že se nám až hlava zatočí. A navíc se nemusíme ani dívat, stačí jen trochu naslouchat!
Začněme nasloucháním. Jsme třeba někde v místech, kde nejezdí jedno auto za druhým a najednou slyšíme hlasité klepání, jako by někdo klepal kladívkem na dlažbu. To jde svižným krokem dívka na vysokých podpatcích a tím klepáním chce zřejmě upoutat pozornost. Ale pak se podíváme na její střevíčky a vzpomínáme na sobu dávno minulou, kdy ortopedi prosadili zákaz výroby podobného obutí, totiž jehlové podpatky a dlouhé špičky, protože prokázali, že při jejich používání dochází k deformaci nohy (halux valgus), který se léčí operativně. Nás napadá myšlenka, jestli výroba těchto módních střevíčků tak trochu nenahrává soukromým klinikám.
A další důvod k zamyšlení vyvolaný zvukovými vjemy. Je totiž podzim a chodníky i cesty jsou zasypány zlatavou pokrývku listí. Parta mužů s motorovými fukary na zádech tuto vrstvu sfoukává na hromady za hluku přímo ďábelského a po kraji vozovky přijíždí velký vůz, něco jako cisterna, s nápisem „Zbavujeme vás polétavého prachu.“ Saje do sebe ty hromady i s vrstvou prachu, které před tím fukary rozvířily po celém okolí. Bývaly doby, kdy na odstranění listí stačily hrábě!
Další problém, nejen zvukový, ale i viditelný, který nás vede k zamyšlení, je nepřetržitá kolona aut všech velikostí. Osobní, nákladní, ale i obrovské kamiony a to všechno hučí, občas troubí a hlavně zamlžuje rozhled. Co vozí nákladní auta a kamiony, to většinou zůstává utajeno, ale v osobních autech sedí obvykle jen řidič (při sledování jeden řidič v osmi autech). A úvaha: nikdo před půl stoletím nepočítal s takovým provozem a tak naše ulice ve městech jsou změněna na parkoviště. A dalším zajímavá skutečnost: nápisy na kamionech jsou většinou v cizím jazyku a starému člověku to tak trochu připomíná doby Protektorátu,kdy nápisy musely být alespoň dvoujazyčné! Něco podobného je to i s reklamami třeba některých bankovních ústavů.
A tak trochu za zamyšlení stojí i skutečnost, jak si lidé vypůjčují peníze,třeba na vánoční dárky, aby pak neměli na splácení dluhů a ekzekutoři mají bohaté žně. Ony ty reklamy na půjčky jsou opravdu lákavé!
A ještě něco, co starého člověka bije přímo do očí: bulvár. I když je proklamována svoboda slova, těžko se můžeme spokojit s tím, že jsou zveřejňovány intimnosti a třeba i prozrazování lékařského tajemství, jako třeba to, že ten či onen herec je impotent, jiný má zase rakovinu, jiný se vyléčil z alkoholismu či narkomanie- jednoduše a krátce“ stařík se má stále čemu divit a má spoustu námětů na přemýšlení.