9. kapitola

Bylo období, kdy jsem nejméně jednou za týden  nalézal  pozvánku na předvádění nějakého zcela nevídaného, přímo nesmyslně laciného, leč zázračného druhu zboží. Byl to například zaručeně ekologický druh nádobí, fantastických kuchyňských robotů, předvádění spojené s ochutnávkou polotovarů teplé i studené kuchyně atd., atd. Když jsem však obdržel pozvánku na “něco, co tu ještě nebylo” bez bližšího určení, o co se vlastně jedná, dokonce bez příslibu, že přítomní obdrží dárek v hodnotě převyšující hodnotu nabízeného zboží, zbystřil jsem pozornost. Využil jsem nevlídné březnové odpoledne k návštěvě onoho podniku. Nelitoval jsem a nelituji dosud.

Přesně v určený čas vystoupil na pódium před asi třicet přítomných solidně vyhlížející muž. Kouskem jelenicové kůžičky si vyčistil brýle, čímž na sebe upoutal pozornost. Pak s hledištěm navázal souhlasný kontakt, když zasvěceně vyložil, jak je dnešní člověk přímo znásilňován všudepřítomnými chemickými produkty, obsaženými v potravinách všeho druhu, v oblečení, v bytových i pracovních interiérech, venku na ulici, ale i v parcích a zahradách. Nejhorší je však  zneužívání chemických produktů v péči o zdraví. A tehdy jsem zbystřil pozornost, protože se to týkalo mého celoživotního povolání.

Dozvěděl jsem se, že že většina lidí používá při bolesti hlavy tabletu, při bolesti zubů spolknou tabletu, trápí-li je bolesti páteře, vezmou si tabletu. Mají-li problémy se spaním, s manželkou, s tchyní či zlobením dětí, použijí tabletu. Tableta je vlastně chemie a stává se univerzálním prostředkem k odstranění všech subjektivních problémů. V tom jsem s přednášejícím celkem souhlasil, protože ač jsem se hlásil spíše k alopatům než homeopatům, věděl jsem z vlastních zkušeností, kolik zbytečných léčiv normální člověk konzumuje. K diskuzi mě už svědila ruka (v tom smyslu, že jsem se chtěl přihlásit), když jsem slyšel, že vlastně většina onemocnění je léčena zcela zbytečně vysoce graduovanými lékaři.

Teprve nyní jsme my posluchači měli možnost pochopit, proč tady sedíme. Ten elegantní muž nám vysvětlil, že existuje prostředek, který suverénně léčí prakticky vše, od zánětu spojivek přes onemocnění kloubů, potíže zažívací, problémy s močením, hemeroidy, vady kyčelních kloubů až po halluxy a ploché nohy. Slovní projev přednášejícího byl zcela sugestivní, byl doprovázen demonstrací i doklady z děkovných dopisů. Vše to bylo zakončeno nabídkou onoho zázraku za cenu lidovou včetně desetiprocentní slevy při sepsání smlouvy.

Z předvádění jsem vyšel jako omámený a po několika krocích jsem začal uvažovat, dumat a litovat. Nelitoval jsem toho, že jsem nic nekoupil, ale že jsem se nezeptal, zda je možno tím zázrakem léčit i poruchy duševní, zvláště pak různé formy mentální retardace. Z celého toho sezení mě rozbolela hlava, procházkovým tempem jsem se ubíral k domovu a plnými doušky vdechoval jarní sprškou provoněný vzduch. Je pravda, že jsem si doma nevzal žádné tablety proti bolestem. Možná, že bych je dokonce dost špatně hledal podle zásady kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosa. Ale je taky pravda, že jsem si podle nařízení ošetřujícího lékaře pochutnal na lécích zcela jiného charakteru, přestože se jednalo o výrobky chemické.

Dnes můžu přiznat, že jsem léky užíval a stále užívám bez uzardění a bez odporu (přestože to není naprosto nic chutného, takový kus šunky mi chutná víc), protože byly dlouhým výzkumem a testováním přijaty jakožto léčiva účinná, účelná a úsporná. Vida, přišel jsem právě na zásadu 3ú. Dodnes se jí sám řídím a poctivě užívám léky, které jsou mi těmi zkušenými naordinovány. A nevěřím na zázraky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *