Archiv rubriky: Úvahy

Konečně začalo kralovat jaro. Dny se prodlužují a převládají dny plné slunce, teploměr aspoň přes den stoupá do výšek, na které už po dlouhé zimě nejsme zvyklí. A nás začíná pomalu ale jistě ovládat ten předvelikonoční zloduch BVÚ (běs velkého úklidu). Znamená to nejen mytí oken, praní velkého prádla, luxování, ale hlavně ukládání zimního oblečení a kontrola oblečení letního. Takže práce nad hlavu, ale to všechno nic neznamená proti tomu, když se vypravíme na chatu nebo chalupu. Člověk žasne, jak je to tu všechno zanedbané do té míry, že slabší nátury tiše zaúpí, vykasají si rukávy a hurá do toho! Znovu se chopíme rycích vidlí a dalšího nářadí, ze všech stran se ozývají sekačky i motorové pily a tupé údery seker. Prostě to, co jsme nestačili dosud vykonat, se snažíme dohnat když ne hned, tak aspoň s mírným zpožděním.

Je však nutno přiznat, že se matička Příroda se dovede pracovitým obyvatelům chat a chalup odvděčit. Kvetou sněženky, za chvíli začnou pučet konvalinky a rozkvétat narcisky, na podzim zasázený česnek nás zdraví svými výhonky a pokud jsme ještě nestačili pokosit trávu, můžeme se obdivovat moři bělostných sedmikrásek. Ale to není všechno.  Pozadu nezůstávají ano stromy, a tak se třešně postupně obalují bílými květy a pozadu nezůstávají ani broskve a kdoule a jabloně a hrušně se oblékají do zeleně. Pohled na zalesněné kopce nám málem vyráží dech. Jehličnany jsou plné pupenů na svých zarostlých větvích a listnáče svou světlou zelení nádherně ladí k tmavším jehličnanům. A ten svěží vzduch! Když člověk přijde z města plného smogu z výfuků nesčetného počtu aut, nemůže si vynachválit, jak to tu všechno voní. Navíc naprosté ticho a klid, rušený jen vrkáním holubů, cukrováním hrdliček a zpěvem všech možných druhů ptáků a ptáčků! Prostě jaro je opravdu to nejkrásnější období!

Jaro ať chceme či nechceme působí na naši náladu. U jedinců jen trochu schopných vnímat tu krásu kolem sebe navozuje jakýsi slavnostní pocit a to vše se pochopitelně odráží i na našem zdraví. Ubývá mrzutosti, typické pro pošmourné dny. Slunce, které se tak dlouho ukrývalo, v nás vyvolává pocit, že se na nás z velké dálky uprostřed modři usmívá a když se večer ukryje za obzor, nastoupí na jeho místo nespočet zářících hvězd. Můžeme je počítat a dokonce i určovat, jak se které souhvězdí jmenuje, a to tak usilovně, že se až zadýcháme. To ale naprosto nevadí, protože i v noci je vzduch plný vůní.

Jaro je prostě krásné a i největší mrzouti obvykle tak trochu měknou a dokonce se na jejich tvářích objeví tu a tam úsměv. Kéž by ta pohoda byla trvalejší!

V žádném případě se tu nejedná o propagaci či dokonce kritiku stejnojmenného filmu, jedná se spíš o zamyšlení nad bohatostí našeho jazyka. Konkrétně: jak taková docela krátká předpona dovede dokonale změnit význam slovního základu, v tomto případě odvozenina od podstatného jména chůze či slovesa choditi: nacházení, odcházení, předcházení, přecházení, přicházení, rozcházení,
scházení, ucházení, vcházení, vycházení, zacházení…

Podobných příkladů bychom mohli uvést celou řadu. Člověk málem žasne, jak je čeština pružná a dovede pouhou předponou dokonale změnit význam nějakého slova – to snad neumí žádný jiný jazyk.

Ale když už hovoříme o bohatosti jazyka, sluší se taky zamyslet nad tím, jestli jeho bohatosti dovedeme využívat a jestli si jej dovedeme taky patřičně vážit. A právě o tom je další zamyšlení.

Naši předkové z období osvícení by asi zaplakali, kdyby se trochu rozhlédli po našem okolí. V dnešní době pokládáme za zcela samozřejmé všudypřítomné anglické reklamy a nápisy na korbách kamionů. Zaposlouchat se například do projevů nejrůznějších veřejných činitelů či reportérů nám přináší i určité problémy s porozuměním smyslu jejich mluvy. Používání cizích výrazů je jakoby povinností a docela přitom zapomínáme na to, že ta pomalu opomíjená čeština vnesla do světové mluvy slova jako robot, tunelování…

Dalším problémem je někdy marná snaha sledovat, co  chce hovořící  sdělit, protože jeho řeč připomíná palbu z kulometu po povelu „dlouhými dávkami pal!“ Takto pálící mluvčí dokonale zapomíná na to, že čeština klade přízvuk na prvou slabiku, zato ale s oblibou protahuje některá slovní zakončení, hlavně ta, která končí na –éj.

Slovní projevy jsou vůbec kamenem úrazu, vypadá to mnohdy tak, jako by se děti ani doma, ani ve škole nenaučily správně vyslovovat. Tak se běžně setkáváme s dorostenci, jimž činí problémy mluvit srozumitelně a používat v češtině běžná písmena, jako je třeba R, nebo dokonce Ř.

Asi to všechno je nejen výsledek vývoje, ale i móda. A tak když se vrátíme ke slůvku odcházení, vůbec nás neudiví, že hlavní představitel filmu je na plakátech zobrazen s čepkou, na níž je anglický nápis.