2.kapitola – Trocha nostalgie

Mezi Opavou a Ostravou protéká řeka s četnými zákruty a mrtvými rameny s bažinatými loukami na březích. Několik vesnic sleduje její tok a při pohledu z letadla je vidíme jako šňůru korálků podél silnice. Pravý břeh lemují řeku zalesněné kopce a hluboké zářezy břidlicových kaňonů, ve kterých se lesknou a zurčí potůčky. Tam, kde se řeka od kopců vzdaluje, je na několika místech louka přeťata mlýnským náhonem jako tětivou.

Řeka vytváří kouzelná zákoutí. Zeleň smrků, borovic, habrů a buků na kopcích, olší a vrb na březích, hučící jezy a vůně rozkvetlých luk, křik racků a divokých kachen na rákosím zarostlých rybníčcích a bažinách, ale především místa, oddělená od ostatní civilizace neprůhlednou hradbou stromů, vody, luk a polí. Jedno z takových zákoutí, od pradávna dost nepochopitelně nazývané „Na krásné vyhlídce“, se stalo objektem tužeb, splněných i nesplněných. Pokračování textu 2.kapitola – Trocha nostalgie

1.kapitola – Chataři a chalupáři

V nenávratnu zmizely ony idylické doby, kdy se od osamocených srubů, umístěných v neproniknutelných lesích a skalách, ozývaly při táboráku zvuky kytar a nyvé zpěvy. Doby, kdy majitelé těchto srubů, divocí a zarostlí trampi, byli oděni do kovbojských úborů a opasky, na nichž proklatě nízko visely pistole a hlavy pokrývala široká sombrera. Byla to skupina lidí se smyslem pro romantiku, jak ji reprodukovaly rodokapsy a jim podobná literatura. Pokračování textu 1.kapitola – Chataři a chalupáři