Archiv rubriky: Zvířátka a děti

Od samého rána bylo veliké teplo a po obloze se honily velikánské mraky. A odpoledne to opravdu začalo: nejprve se zablýsklo a hned na to se ozvalo hlasité zahřmění. „No, máme to tady,ta bouřka se dala čekat!“ prohlásil Mourek a s Mickou si vyskočili na okno a dívali se na ty blesky a poslouchali hromobití. A najednou přiletěla na okno vlašťovka a hlasitě se smála, až se jí křidélka třepotala. A když uviděla Mourka s Mickou,hned začala vykládat: Pokračování textu Pán lesů a hor

Jednou takhle Micka s Mourkem se spokojeně povalovali na okně a poslouchali ptáčky, když se vedle nich najednou objevil takový divný tvor, kterého ještě vlastně neznali. Nejprve se tak trochu lekli, ale když jim ten chlupáč řekl, že je nechtěl polekat, ale chtěl se s nimi pobavit, spokojeně se usmáli a podali mu pacičku. „Já jsem veverka z lesa, správně se jmenuji Lojza, ale všichni mi říkají Ferda mravenec.“ Micka s Mourkem se taky představili a Lojza pokračoval: „Znáte tu krásnou pohádku o mravenci Ferdovi? To by vám měl někdo vyprávět. Pokračování textu Ferda mravenec

Všichni v domě spokojeně spali, když se ozval takový divný šramot u dveří k bytu. A byl to jediný Mourek, který se probudil a hned se potichu vydal prozkoumat, co se to děje. Dobře udělal: dveře se potichounku otevřely a po špičkách vešel do bytu cizí chlap a hned s baterkou v ruce začal všechno prohlížet, otevíral skříně a vytahoval zásuvky a hrabal se v nich, pak se zachechtal, když našel peněženku s několika papírovými penězi a honem ji strčil do kapsy a hledal dál. Pokračování textu Lupič

Micka s Mourkem pozorně sledovali Helenku, která seděla u stolu,na něm byl položen velký bílý papír a Helenka držela v ruce takovou divnou tyčinku a tou po tom papíru jezdila. „Jé, co to děláš?“ ptala se zvědavě Micka a Helenka ji poučovala: „Já maluji, to, co držím v ruce, to je barevná tužka a říká se jí pastelka a jak vidíš, já mám těch pastelek několik a každá má jinou barvu. Pokračování textu Malířka

Venku nesvítilo slunko, ale nepršelo a bylo docela teplo, a tak Micka s Mourkem seděli u otevřeného okna čichali, jak venku voní ty krásné květiny. Najednou kolem přeletěla vrána a ze zobáku jí vypadlo kus rohlíku, co už nestačila sníst. Ten kousek Rohlíku spadl právě pod okno a než se kdo nadál, už u něj bylo takové malé zvířátko a s ohromnou chutí se začalo živit. Mourek to zvířátko pozoroval a uvažoval, co je to zač. Pak si vzpomněl: byla to myška! Pokračování textu Nový kamarád

Helenka měla narozeniny a taťka s mamkou jí koupili jako dárek takové dětské piano. To bylo radosti, Helenka hned si k tomu piánu sedla a začala hrát. Ze začátku jí to moc nešlo, ale pak se to naučila, začala hrát písničky a k tomu i zpívala. Micka s Mourkem nejdříve tak trochu kroutili hlavami, ale když slyšeli, jak Helenka krásně zpívá a k tomu brnká na to piáno, začalo se jim to líbit a potichu, aby to nikdo neslyšel, si šeptali: „To kdybychom uměli, to by byla krása!“ Pokračování textu Muzikanti