Archiv rubriky: Zvířátka a děti

Jednou v pátek odpoledne přišel na návštěvu Ferdův páneček a měl moc ustaranou tvář. Hned, jak se se všemi pozdravil, začal prosebným hlasem vysvětlovat, proč přišel. Chtěl by totiž jet se svou manželkou na týden na dovolenou, ale nemohou s sebou vzít Ferdu. Přišel tedy poprosit, jestli by Ferda nemohl pobýt s ostatními zvířátky. Pokračování textu Balet

Všichni se už pomalu chystali ke spaní, když vtom zadrnčel taťkův mobil. „Kdo to tak pozdě ještě volá?“ zamručel taťka a dal si mobil k uchu. Chvíli poslouchal a pak tak trochu třaslavým hlasem řekl: „Tak ať se brzy uzdravíš. Držíme ti všichni palec a o Ferdu neměj strach, je tu úplně jako doma!“ Všichni udiveně naslouchali a taťka je informoval: „Ferdův páneček měl smůlu, do jeho auta se napasoval nějaký velký náklaďák a auto mu úplně zdemoloval. Pokračování textu Operace

Venku bylo moc velké teplo, a tak si naše zvířátka zalezla do stínu a tam se v travičce provalovala. Ale Micce se to moc nelíbilo, takhle nic nedělat, a tak navrhla: „Co kdybychom něco dělali, třeba si pojďme zahrát na schovávanou. A když jsem s tím nápadem přišla já, tak budu první čmuchat.“ Pak zalezla do rohu, aby neviděla, kam kdo půjde, a poučila všechny: „Až budete všichni schovaní, zavolejte už. A ten, koho najdu jako prvního, bude čmuchat po mně! “A všichni se tryskem rozběhli a hledali tu nejlepší skrýš. Mourek vylezl do koruny stromu, Franta s Lojzou se skryli ve vysoké trávě a Ferda zalezl do nízkého křovíčka u plotu a dal znamení Micce, že už může čmuchat. Micka vylezla z kouta a pátravě se rozhlížela, kde její kamarádi jsou schovaní. Pokračování textu Poklad

Všechna naše zvířátka seděla na okně a všichni uvažovali, co podniknout. Pak se Micka rozhodla a skočila z okna na trávník, ale když dopadla, bolestivě vykřikla. Mourek se rychle vyklonil a starostlivě se tázal: „Copak se ti stalo, Micinko? Nějak špatně jsi dopadla?“ „Ale ne,jen jsem se o něco popíchala.“ Mourek rychle vyskočil za Mickou a hned uviděl, co se stalo. Na zemi vedle Micky byla taková jakoby chlupatá kulička, ale nebyly to chloupky, ale bodliny. Pokračování textu Blechy nejsou kamarádi

Tentokrát se sešla celá rodina u televize a se zájmem sledovala soutěž o královnu krásy. A bylo se na co dívat: vystupovaly tu dívky, jedna hezčí než druhá a nakonec byla podle znalců vybrána za tu nejkrásnější jedna z nich. Soutěž sledovala i naše zvířátka a nakonec se už neudržel Ferda a prohlásil: „ Ona je opravdu hezká, ale podívejte se, že když se usměje, vycení při tom zuby a má celou pusu tak trochu nakřivo. A je stejně divné, že lidi volí jen královny krásy a na mužské se zapomíná. Přece by mohla být taky soutěž o nejchytřejšího nebo o nejšikovnějšího muže!“ Pokračování textu Královna krásy

Jednou takhle po ránu, když si zvířátka pochutnávala na snídani, začala se Micka najednou hlasitě smát. Mourek, Franta i Lojza se zarazili a zvědavě se ptali, co je Micce tak k smíchu. A Micka vysvětlovala: „ Já jsem se dívala, jak se Helenka obléká – a to je přece hrozná legrace. Jí nestačí takové to tenké prádélko, ale na něj si obléká ještě halenku a dlouhé kalhoty a pak se ještě jde složitě učesat. Představte si, jak se ti lidé musí složitě oblékat. To nám docela stačí ta naše srst a nejlépe se učešeme, když zalezeme pod nějaký ten keříček na zahradě a ty dolní větvičky nás dokonale učešou a ještě navíc příjemně podrbou!“ Pokračování textu Zvířátka a lidé

Helenčin taťka přišel z práce a podával Helence takovou velikou krabici. Helenka ji hned zvědavě otevřela a bylo na ní vidět, že je nesmírně spokojená.
Z krabice totiž vylovila takovou velikou barevnou kouli a začala si ji pozorně prohlížet ze všech stran a samozřejmě i všechna zvířátka tu kouli zvědavě okukovali. „Jé,to je krásný míč! S tím si budeme moct všichni nádherně hrát!“ radostně prohlásil Mourek. Ale Helenka zavrtěla hlavou a začala zvířátka poučovat: „To vůbec není žádný míč, ale to je vlastně naše celá zeměkoule. Pokračování textu Není koule jako koule

Ráno se zvířátka probudila a všichni se zvědavě dívali na Helenku. Ona totiž stála rozkročena na zemi, ruce měla rozpažené a točila jimi doleva a doprava, pak se sehnula a jako by si osahávala palce u nohou, jednou na pravé noze, pak na levé a nakonec si lehla na břicho na zem a rukama se zdvíhala a zase spouštěla a to opakovala mnohokrát, až se docela zadýchala. Konečně se Micka otázala: „Helenko, prosím tě, co to děláš, vždyť se docela unavíš!“ A Helenka se usmála a poučovala své diváky: „Tomu se říká ranní rozcvička a je to moc zdravé. Však by vám neuškodilo, kdybyste si ráno taky trochu zacvičili!“ Pokračování textu Ranní cvičení

Jednou takhle po ránu přišla Helenka, pohladila Micku a Mourka a povídá: „Jestlipak víte, že máte dnes narozeniny?“ Micka i Mourek zaraženě kroutili hlavami a ptali se Helenky: „Prosím tě, co to jsou ty narozeniny?“ Hned se jim dostalo vysvětlení: „Vy jste vlastně dvojčata, bratr a sestra, a narodili jste se jedné kočičí mamince a právě dnes je tomu čtyři roky! Takže máte dnes čtvrté narozeniny, a to se musí oslavit!“ Pokračování textu Oslavy

Jednu věc mají Micka i Mourek moc rádi: když se třeba v sobotu či v neděli sejde celá rodiny a Helenka s mamkou začnou zpívat a taťka je doprovází na kytaru. To se všichni usmívají a radují se, že jsou tak hezky pospolu.

Po jednom takovém krásném odpoledni se Micka zamyslela, zadní pacinkou se poškrábala za uchem a řekla Mourkovi: „Co kdybychom se taky naučili tak krásně zpívat? Představ si, jak by nám to všichni záviděli!“ Pokračování textu Micka, Mourek a písničky