Černý Chlup – kapitola šestá

Loupežnický poklad

Jak se tak Chlup potuloval po celém širém okolí, objevil v lese starý lom, už dávno nepoužívaný a celý zarostlý křovinami a vysokou trávou. Cesta k němu byla už docela zarostlá a malý potůček pod lomem vesele bublal. Na velkém kamenu se spokojeně vyhřívala vykrmená zmije. Byla to otázka chvilky, než ji Chlup ubil svým klackem a už si ji opékal nad ohníčkem. Snědl ji celou i  snad i s jedovatými zuby, pak si sedl na sluníčko a spokojeně si utíral mastné vousy.
Pokračování textu Černý Chlup – kapitola šestá

Černý Chlup – kapitola čtvrtá

Černý Chlup rybaří

Jednou brzy ráno seděl Černý Chlup na větvi mohutného dubu u cesty a čekal, kdy půjde někdo s nákupem jídla, aby ho mohl přepadnout. Měl už pořádný hlad a břicho se mu ozývalo tak hlasitě, že až zatoulaný kocour, který se právě blížil v trávě kolem, se celý naježil, bojovně vztyčil ocas a zaprskal. Kňučení v Chlupově břichu na chvilku umlklo a kocour, přesvědčený, že ty zvuky zastrašil, hrdě odkráčel.  Pokračování textu Černý Chlup – kapitola čtvrtá

Černý Chlup – kapitola třetí

Hon na loupežníka

V babiččině a dědově chaloupce bylo veselo. Všechny čtyři jejich vnučky tu byly na prázdninách. Celý den dováděly, skákaly a běhaly, koupaly se, chodily s dědou do lesa na houby a maliny. Tajně, aby babička neviděla, otrhávaly sladký hrášek, pomáhaly dědovi nosit z lesa dříví na topení, vily si věnečky z květin a poskakovaly po louce jako víly, hrály si na školu a závodily, která udělá více kotrmelců, houpaly se na houpačce a někdy se tak trochu i popraly, prostě užívaly si krásného léta. A babička nestačila chystat všelijaké dobroty, jak měly všechny stále hlad.

Černý Chlup je tajně pozoroval Pokračování textu Černý Chlup – kapitola třetí

Černý Chlup – druhá kapitola

Černý Chlup2Když děda tak vyprášil kožich Černému Chlupovi, myslel si, že bude od loupežníka pokoj. Vždyť se celý den a celou noc ozývalo z lesa kňučení a ustalo až ráno.  “To už asi odtáhl, otrapa jeden,” řekl děda babičce a vydal se do lesa na obhlídku. Nikde ani noha, ticho, jen včely bzučely a kukačka napočítala ještě padesát let. Děda nemohl vidět, že je Černý Chlup zalezlý ve svém doupěti a plánuje pomstu.  Pokračování textu Černý Chlup – druhá kapitola

Loupežník Černý Chlup – první kapitola

Nikdo na světě nedovede uvařit tak dobou bramborovou polívčičku jako babička. Dává do ní žluťounké brambůrky, červenou mrkvičku, bílý květák a sladkou kedlubničku, zelený hrášek a ovoní ji majoránkou, česnekem a houbami i kouskem másla navrch. Když dá hrnec s takovou báječnou polívečkou trochu ochladit do stínu na verandu chaloupky, začne ze spánku pomlaskávat i ježek Konrád, co má svůj pelíšek v koutku zahrady. Není tedy divu, že takovou dobrotu vyslídil i loupežník Černý Chlup.  Pokračování textu Loupežník Černý Chlup – první kapitola