Archiv rubriky: Černý Chlup

Motocyklové závody

Velkým hladem sužovaný Černý Chlup brouzdal po lese a pečlivě se vyhýbal maliní a ostružiní, aby ho trní příliš nepodrápalo. Už tak byl po svém holém těle samý škrábanec, palce na nohách okopané a chlupy, jak měl ze zimy stále husí kůži, mu stály v pozoru. Marně hledal zase nějakého strašáka v zelí, aby se mohl obléct, nakukoval aspoň z dálky do okének chalup, jestli by se někde nedalo vytáhnout kus oblečení, ale fenka Asta vrhla před půl rokem osm štěňat a v celé vesnici bylo najednou tolik psů, že si Chlup ani nedovolil přiblížit se až do vesnice.  Pokračování textu Černý Chlup – kapitola desátá

Letní karneval

Konečně se jednou zase na Černého Chlupa usmálo štěstí. Od nešťastné příhody s divočákem neměl na sebe žádné oblečení, chodil bos a docela nahý a jen jeho černý porost, ale hlavně tlustá vrstva špíny po celém těle ho chránila před zimou. A tak když trochu pršelo, raději nevylézal ze svého doupěte, aby o svou ochranu nepřišel.  Pokračování textu Černý Chlup – kapitola devátá

V letadle

Jednou ráno se Černý Chlup líně protáhl na svém pelechu v jeskyňce, dokonce si protřel zalepené oči a protože zvenku až dovnitř doléhal křik sojky, rozhodl se podívat, co se tam děje. Nemusel chodit ani moc daleko. Na cestě za potůčkem byl až po nápravu zabořený vlek naložený dřívím z lesa a dva silní koně se marně pokoušeli povoz vytáhnout. Pokračování textu Černý Chlup – kapitola osmá

Jednou brzy ráno se přišoural Černý Chlup k domku, kde bydlela babička s dědou a ačkoliv bylo ještě hodně brzy, zjistil, že se tam v té jejich chaloupce něco děje. Hned se také dozvěděl co, když zaslechl dědu: “Tak nám babičko nachystej pořádnou zásobu jídla, ať neumřeme hlady a hned po snídani s dětmi vyrazíme na výlet. Pojedeme kousek vlakem, kousek půjdeme pěšky. Možná, že se podíváme i nikam jinam, ale hlavně musím těm našim vnoučatům ukázat hrad Kamenec. Včera jsem četl v novinách, že se tam objevilo skutečné strašidlo, něco jako bílá paní, a ve sklepech se prochází i rytíř bez hlavy. Tak to tedy musíme prozkoumat.” Pokračování textu Černý Chlup – kapitola sedmá

Loupežnický poklad

Jak se tak Chlup potuloval po celém širém okolí, objevil v lese starý lom, už dávno nepoužívaný a celý zarostlý křovinami a vysokou trávou. Cesta k němu byla už docela zarostlá a malý potůček pod lomem vesele bublal. Na velkém kamenu se spokojeně vyhřívala vykrmená zmije. Byla to otázka chvilky, než ji Chlup ubil svým klackem a už si ji opékal nad ohníčkem. Snědl ji celou i  snad i s jedovatými zuby, pak si sedl na sluníčko a spokojeně si utíral mastné vousy.
Pokračování textu Černý Chlup – kapitola šestá

Černý Chlup čaruje

Bylo krásné, horké léto, v lese na pasekách se červenaly jahody a objevovaly se první letní houby, ptáci vyváděly svá mláďata, všude bylo plno křiku a vůní a celý svět se radoval. Jen Černý Chlup chodil zamračeně mezi stromy a číhal na nějakou snadnou kořist. Pokračování textu Černý Chlup – kapitola pátá

Černý Chlup rybaří

Jednou brzy ráno seděl Černý Chlup na větvi mohutného dubu u cesty a čekal, kdy půjde někdo s nákupem jídla, aby ho mohl přepadnout. Měl už pořádný hlad a břicho se mu ozývalo tak hlasitě, že až zatoulaný kocour, který se právě blížil v trávě kolem, se celý naježil, bojovně vztyčil ocas a zaprskal. Kňučení v Chlupově břichu na chvilku umlklo a kocour, přesvědčený, že ty zvuky zastrašil, hrdě odkráčel.  Pokračování textu Černý Chlup – kapitola čtvrtá

Hon na loupežníka

V babiččině a dědově chaloupce bylo veselo. Všechny čtyři jejich vnučky tu byly na prázdninách. Celý den dováděly, skákaly a běhaly, koupaly se, chodily s dědou do lesa na houby a maliny. Tajně, aby babička neviděla, otrhávaly sladký hrášek, pomáhaly dědovi nosit z lesa dříví na topení, vily si věnečky z květin a poskakovaly po louce jako víly, hrály si na školu a závodily, která udělá více kotrmelců, houpaly se na houpačce a někdy se tak trochu i popraly, prostě užívaly si krásného léta. A babička nestačila chystat všelijaké dobroty, jak měly všechny stále hlad.

Černý Chlup je tajně pozoroval Pokračování textu Černý Chlup – kapitola třetí

Když děda tak vyprášil kožich Černému Chlupovi, myslel si, že bude od loupežníka pokoj. Vždyť se celý den a celou noc ozývalo z lesa kňučení a ustalo až ráno.  “To už asi odtáhl, otrapa jeden,” řekl děda babičce a vydal se do lesa na obhlídku. Nikde ani noha, ticho, jen včely bzučely a kukačka napočítala ještě padesát let. Děda nemohl vidět, že je Černý Chlup zalezlý ve svém doupěti a plánuje pomstu.  Pokračování textu Černý Chlup – druhá kapitola

Nikdo na světě nedovede uvařit tak dobou bramborovou polívčičku jako babička. Dává do ní žluťounké brambůrky, červenou mrkvičku, bílý květák a sladkou kedlubničku, zelený hrášek a ovoní ji majoránkou, česnekem a houbami i kouskem másla navrch. Když dá hrnec s takovou báječnou polívečkou trochu ochladit do stínu na verandu chaloupky, začne ze spánku pomlaskávat i ježek Konrád, co má svůj pelíšek v koutku zahrady. Není tedy divu, že takovou dobrotu vyslídil i loupežník Černý Chlup.  Pokračování textu Loupežník Černý Chlup – první kapitola