Velká voda

Bylo krásné léto, kdy děda s babičkou bydleli ve své chaloupce pod lesem u potůčku. Všude dokola bylo plno krásných barevných květin, všechno vonělo a včeličky nestačily létat a snášet med. Na záhonku u chaloupky dozrávaly jahody, veliké, že se sotva vešly do pusy, a sladké jako ty nejsladší bonbony. Babička zavařovala rybíz a angrešt a děda tajně chodil na hrášek. Pokračování textu Velká voda

Jak si děda postavil chaloupku

Děda si náramně dobře rozuměl se skřítky ze staré vrby u potůčku, oba se mu moc líbili a jezdil si sem odpočinout, i když se starý mlynář uzdravil. Docela se zamiloval do toho místečka a rozhodl se, že že si tu postaví chaloupku. Dal si sem navozit trámy na střechu, cihly a desky na stěny a písek, prostě všechno, co bylo ke stavbě zapotřebí.  Pokračování textu Jak si děda postavil chaloupku

Jak skřítek Šumajda vysvobodil bratříčka

Od té doby, co se děda seznámil se Šumajdou, uplynulo už několik dní a zase byl takový pěkný letní den a děda jel navštívit starého nemocného mlynáře. Jel po cestě, kolem které tekl a bublal potůček a na břehu stála stará dutá vrba. Děda zastavil své auto, vystoupil a šel k té vrbě, aby si v jejím stínu odpočinul. Jakmile si sedl do trávy, Pokračování textu Jak skřítek Šumajda vysvobodil bratříčka

Dědova chaloupka

Pod lesem u cesty stojí dědova chaloupka a kolem ní bublá potůček. Na břehu stojí stará vrba. Je dutá a děda musel ořezat velké větve, aby se při větru nezlomily. Teď vrba vypadá jako velká zelená kytice. V její dutině má své doupátko skřítek Šumajda. Je maličký jako sýkorka, prolézá větvičkami a když jdou kolem lidé, zastavují se a říkají: „Ta vrba hezky šumí, jako by zpívala.“ Ale není to pravda, to skřítek Šumajda pohybuje listy a potichounku se směje, jak se mu daří dospělé lidi ošálit.  Pokračování textu Dědova chaloupka