Nikdo na světě nedovede uvařit tak dobou bramborovou polívčičku jako babička. Dává do ní žluťounké brambůrky, červenou mrkvičku, bílý květák a sladkou kedlubničku, zelený hrášek a ovoní ji majoránkou, česnekem a houbami i kouskem másla navrch. Když dá hrnec s takovou báječnou polívečkou trochu ochladit do stínu na verandu chaloupky, začne ze spánku pomlaskávat i ježek Konrád, co má svůj pelíšek v koutku zahrady. Není tedy divu, že takovou dobrotu vyslídil i loupežník Černý Chlup. Pokračování textu Loupežník Černý Chlup – první kapitola
Archiv autora: dana
Jak děda navštívil vílí maminku
A už tu zase byla zima. Napadl sníh a ze střechy chaloupky visely rampouchy jako křišťálové ozdoby, potůček zamrzl a skřítkové spokojeně pochrupkávali ve svých doupátcích v duté vrbě. Všechny škvírky měli ucpané mechem, bylo jim teploučko a zdálo se jim o velké slavnosti na konci roku a taky o jaru. Pokračování textu Jak děda navštívil vílí maminku
Velká voda
Bylo krásné léto, kdy děda s babičkou bydleli ve své chaloupce pod lesem u potůčku. Všude dokola bylo plno krásných barevných květin, všechno vonělo a včeličky nestačily létat a snášet med. Na záhonku u chaloupky dozrávaly jahody, veliké, že se sotva vešly do pusy, a sladké jako ty nejsladší bonbony. Babička zavařovala rybíz a angrešt a děda tajně chodil na hrášek. Pokračování textu Velká voda
Jak si děda postavil chaloupku
Děda si náramně dobře rozuměl se skřítky ze staré vrby u potůčku, oba se mu moc líbili a jezdil si sem odpočinout, i když se starý mlynář uzdravil. Docela se zamiloval do toho místečka a rozhodl se, že že si tu postaví chaloupku. Dal si sem navozit trámy na střechu, cihly a desky na stěny a písek, prostě všechno, co bylo ke stavbě zapotřebí. Pokračování textu Jak si děda postavil chaloupku
Jak skřítek Šumajda vysvobodil bratříčka
Od té doby, co se děda seznámil se Šumajdou, uplynulo už několik dní a zase byl takový pěkný letní den a děda jel navštívit starého nemocného mlynáře. Jel po cestě, kolem které tekl a bublal potůček a na břehu stála stará dutá vrba. Děda zastavil své auto, vystoupil a šel k té vrbě, aby si v jejím stínu odpočinul. Jakmile si sedl do trávy, Pokračování textu Jak skřítek Šumajda vysvobodil bratříčka
Dědova chaloupka
Pod lesem u cesty stojí dědova chaloupka a kolem ní bublá potůček. Na břehu stojí stará vrba. Je dutá a děda musel ořezat velké větve, aby se při větru nezlomily. Teď vrba vypadá jako velká zelená kytice. V její dutině má své doupátko skřítek Šumajda. Je maličký jako sýkorka, prolézá větvičkami a když jdou kolem lidé, zastavují se a říkají: „Ta vrba hezky šumí, jako by zpívala.“ Ale není to pravda, to skřítek Šumajda pohybuje listy a potichounku se směje, jak se mu daří dospělé lidi ošálit. Pokračování textu Dědova chaloupka
Óda na radost aneb léto se štěnětem
Úvodní slovo
Léto už pominulo a zanedlouho budou Vánoce. Vypukla obávaná úklidová mánie a pečení cukroví – to vše je v režii ženské části většiny domácností a části mužské zbývá jen několik málo možností jak přežít: buď se nenápadně vytratit z domu s tím rizikem, že po návratu se na jejich hlavu snese příval výčitek na téma „mužská nesvědomitost“, nebo se (Ó hrůza!) zapojit a aspoň vyluxovat, sundat záclony a vycídit keramické součásti hygienických zařízení bytu, nebo – a to je můj případ – předstírat veledůležité činnosti, jako je třeba příprava skript, ale ve skutečnosti je to probírka letních zážitků a fotografií a jejich uspořádání. Následující stránky svědčí o tom, že jsem zcela nelenil…