Černý Chlup – kapitola čtvrtá

Černý Chlup rybaří

Jednou brzy ráno seděl Černý Chlup na větvi mohutného dubu u cesty a čekal, kdy půjde někdo s nákupem jídla, aby ho mohl přepadnout. Měl už pořádný hlad a břicho se mu ozývalo tak hlasitě, že až zatoulaný kocour, který se právě blížil v trávě kolem, se celý naježil, bojovně vztyčil ocas a zaprskal. Kňučení v Chlupově břichu na chvilku umlklo a kocour, přesvědčený, že ty zvuky zastrašil, hrdě odkráčel.  Pokračování textu Černý Chlup – kapitola čtvrtá

Černý Chlup – kapitola třetí

Hon na loupežníka

V babiččině a dědově chaloupce bylo veselo. Všechny čtyři jejich vnučky tu byly na prázdninách. Celý den dováděly, skákaly a běhaly, koupaly se, chodily s dědou do lesa na houby a maliny. Tajně, aby babička neviděla, otrhávaly sladký hrášek, pomáhaly dědovi nosit z lesa dříví na topení, vily si věnečky z květin a poskakovaly po louce jako víly, hrály si na školu a závodily, která udělá více kotrmelců, houpaly se na houpačce a někdy se tak trochu i popraly, prostě užívaly si krásného léta. A babička nestačila chystat všelijaké dobroty, jak měly všechny stále hlad.

Černý Chlup je tajně pozoroval Pokračování textu Černý Chlup – kapitola třetí

Černý Chlup – druhá kapitola

Černý Chlup2Když děda tak vyprášil kožich Černému Chlupovi, myslel si, že bude od loupežníka pokoj. Vždyť se celý den a celou noc ozývalo z lesa kňučení a ustalo až ráno.  „To už asi odtáhl, otrapa jeden,“ řekl děda babičce a vydal se do lesa na obhlídku. Nikde ani noha, ticho, jen včely bzučely a kukačka napočítala ještě padesát let. Děda nemohl vidět, že je Černý Chlup zalezlý ve svém doupěti a plánuje pomstu.  Pokračování textu Černý Chlup – druhá kapitola

Loupežník Černý Chlup – první kapitola

Nikdo na světě nedovede uvařit tak dobou bramborovou polívčičku jako babička. Dává do ní žluťounké brambůrky, červenou mrkvičku, bílý květák a sladkou kedlubničku, zelený hrášek a ovoní ji majoránkou, česnekem a houbami i kouskem másla navrch. Když dá hrnec s takovou báječnou polívečkou trochu ochladit do stínu na verandu chaloupky, začne ze spánku pomlaskávat i ježek Konrád, co má svůj pelíšek v koutku zahrady. Není tedy divu, že takovou dobrotu vyslídil i loupežník Černý Chlup.  Pokračování textu Loupežník Černý Chlup – první kapitola

Velká voda

Bylo krásné léto, kdy děda s babičkou bydleli ve své chaloupce pod lesem u potůčku. Všude dokola bylo plno krásných barevných květin, všechno vonělo a včeličky nestačily létat a snášet med. Na záhonku u chaloupky dozrávaly jahody, veliké, že se sotva vešly do pusy, a sladké jako ty nejsladší bonbony. Babička zavařovala rybíz a angrešt a děda tajně chodil na hrášek. Pokračování textu Velká voda

Jak si děda postavil chaloupku

Děda si náramně dobře rozuměl se skřítky ze staré vrby u potůčku, oba se mu moc líbili a jezdil si sem odpočinout, i když se starý mlynář uzdravil. Docela se zamiloval do toho místečka a rozhodl se, že že si tu postaví chaloupku. Dal si sem navozit trámy na střechu, cihly a desky na stěny a písek, prostě všechno, co bylo ke stavbě zapotřebí.  Pokračování textu Jak si děda postavil chaloupku

Jak skřítek Šumajda vysvobodil bratříčka

Od té doby, co se děda seznámil se Šumajdou, uplynulo už několik dní a zase byl takový pěkný letní den a děda jel navštívit starého nemocného mlynáře. Jel po cestě, kolem které tekl a bublal potůček a na břehu stála stará dutá vrba. Děda zastavil své auto, vystoupil a šel k té vrbě, aby si v jejím stínu odpočinul. Jakmile si sedl do trávy, Pokračování textu Jak skřítek Šumajda vysvobodil bratříčka

Dědova chaloupka

Pod lesem u cesty stojí dědova chaloupka a kolem ní bublá potůček. Na břehu stojí stará vrba. Je dutá a děda musel ořezat velké větve, aby se při větru nezlomily. Teď vrba vypadá jako velká zelená kytice. V její dutině má své doupátko skřítek Šumajda. Je maličký jako sýkorka, prolézá větvičkami a když jdou kolem lidé, zastavují se a říkají: „Ta vrba hezky šumí, jako by zpívala.“ Ale není to pravda, to skřítek Šumajda pohybuje listy a potichounku se směje, jak se mu daří dospělé lidi ošálit.  Pokračování textu Dědova chaloupka

Óda na radost aneb léto se štěnětem

Úvodní slovo

Léto už pominulo a zanedlouho budou Vánoce. Vypukla obávaná úklidová mánie a pečení cukroví – to vše je v režii ženské části většiny domácností a části mužské zbývá jen několik málo možností jak přežít: buď se nenápadně vytratit z domu s tím rizikem, že po návratu se na jejich hlavu snese příval výčitek na téma „mužská nesvědomitost“, nebo se (Ó hrůza!) zapojit a aspoň vyluxovat, sundat záclony a vycídit keramické součásti hygienických zařízení bytu, nebo – a to je můj případ – předstírat veledůležité činnosti, jako je třeba příprava skript, ale ve skutečnosti je to probírka letních zážitků a fotografií a jejich uspořádání. Následující stránky svědčí o tom, že jsem zcela nelenil…

Pokračování textu Óda na radost aneb léto se štěnětem