10.kapitola – Zvířata a lidé

Topografie chatoviště by nebyla úplná, kdyby neobsahovala alespoň zmínku o některých jedincích, kteří by se povrchnímu jedinci mohli jevit jako zcela běžní, ničím nápadní. Jednu chatu obýval manželský párek důchodců se psem. Ten pes zdědil nohy po jednom svém předkovi – jezevčíkovi, srst měl šedou, téměř vlčí, ježatou, tlamatou hlavou nezapřel další své předky, totiž teriéra a boxera. Stejně ježatá a vousatá byla i hlava jeho pána. Oba se vzájemně přímo zbožňovali. Když se ale ve večerním příšeří dívali z okénka chaty a kolemjdoucí viděli jen obrysy, bylo těžké uhodnout, která z hlav odpovídá na pozdrav a která štěká. Pokračování textu 10.kapitola – Zvířata a lidé

9.kapitola – Noví chataři

Nové chatařské období se lišilo nejen typy staveb, ale i jejich majitelé byli zcela jiní. Do nově vybudovaných sídel přijížděli lidé v nablýskaných autech v oblečení, připomínajícím klubová oblečení anglických lordů. V poměrně krátké době tak vznikly dvě kasty chatařů. Ta první, možno říci plebejská, s rozkoší ihned po příjezdu odhodila známky civilizace, oděla se do svršků, podle mínění nezaujatých pozorovatelů slušně řečeno – opotřebovaných. Po dobu víkendu se mužská část sveřepě odmítala holit a část ženská používat rafinované zkrášlovací prostředky. I podle způsobu vyjadřování došlo v této první kastě k neuvěřitelnému vyrovnání. Pokračování textu 9.kapitola – Noví chataři

8.kapitola – Ať žije elektrifikace

Postupem doby došlo na chatoviště začala pronikat civilizace. Nejprve to bylo napojení na dálkové elektrické vedení. Národní výbor obce, na jejímž katastru chatoviště vyrůstalo, byl z nepochopitelných důvodů nakloněn budování, a tak po vybrání přiměřeného poplatku od všech osadníků byl na jeden z mohutných stožárů vedení namontován transformátor, podél příjezdové cesty zapuštěn do země sloupy a v chatách se zakrátko rozsvítila nejen elektrická světla, ale i obrazovky televizorů. Pokračování textu 8.kapitola – Ať žije elektrifikace

7.kapitola – Chatař botanik

Blízko potůčku si postavil chatu další chatař, ze kterého se později vyklubal zanícený milovník květin. Jeho manželka dávala přednost rostlinám užitkovým, a tak se celkem vhodně doplňovali. Unikátní však byl jeho postup při vlastní stavbě. Po vytýčení pozemku smontoval dřevěnou boudu na nářadí, pytle s cementem, lepenkou a podobné potřebné věci. Hned zjara, jakmile rozmrzla půda, objevila se celá čtyřčlenná rodina, aby zdolala přírodní překážky v podobě kamenité půdy. Byly vykopány základy i jáma na hašení vápna a nadešla chvíle vlastního budování. Zatímco otec pečlivě připravoval bednění, matka, dcera i syn třídili vykopanou půdu, oddělovali z ní kameny a tyto pečlivě kartáči a saponátem v tekoucí vodě čistili. Pokračování textu 7.kapitola – Chatař botanik

6.kapitola – Inspirace z Krkonoš

Za zcela samostatnou zmínku stojí chataři samoukové. Své stavby lepili jako vlaštovka hnízdo, jen s tím rozdílem, že vlaštovčí hnízdo bývá značně odolné i proti povětrnostním vlivům. Takoví lidé byli ve své podstatě pionýry ve stavebnictví, objevovali stále nové a nové cesty a poskytovali svým sousedům neutuchající zdroje zábavy i poučení. Pokračování textu 6.kapitola – Inspirace z Krkonoš

5.kapitola – Originální stavby

Pak byly dva roky klidu a když nastalo třetí jaro, téměř souběžně s návratem racků ožilo i celé okolí. Nejen křikem ptáků, ale i stavebním ruchem. Celý prostor mezi mlýnem a hájenkou byl náhle zaplněn kňučením prokluzujících kol aut, bušením krumpáčů, rachotem cihel, skládaných bez citu sklopením ložné plochy náklaďáků, prachem písku a štiplavým kouřem spalované trávy. Vypukla stavební horečka, starousedlíci bezmocně vzdychali ale postupně se seznamovali s novými sousedy.

Stavební postupy nových chatařů byly různé, závisely nejen na obsahu vkladních knížek, ale i na temperamentu a odolnosti proti dobrým radám zkušenějších. Starý lom v lese ožil novou slávou a nespočet vozíků, kár a koleček denně odváželo z jeho útrob kameny, balvany i suť. Pokračování textu 5.kapitola – Originální stavby

4.kapitola – První chataři v osadě

Prvními osadníky se stali staří bezdětní manželé. Jejich chatečka s jedinou místností byla obklopena kombinací živého drátěného plotu a ačkoliv stála přímo u cesty, nikomu se nepodařilo nahlédnout dovnitř. V době jejich nepřítomnosti byl kolem branky omotán silný řetěz, zajištěný obrovským visacím zámkem, který připomínal slavná rukodělná díla venkovských kovářů. Snad právě to pečlivé zajištění bylo příčinou pokusu o vloupání. Mladistvému zloději se nepodařilo překonat branku ani plot, a tak způsobem odkoukaným od veverky přeskákal z koruny jednoho stromu na druhý, šťastně dopadl na záhonek s česnekem a zůstal sedět v podřepu, protože Pokračování textu 4.kapitola – První chataři v osadě

3.kapitola – Jak to vše začalo

Na počátku všeho byl starý mlýn s rozsáhlou zahradou a mokrými loukami a ještě starší hájenka, kterou podle nezaručených zpráv a výkladů nynějšího majitele navštívilo v dávných dobách samo jeho císařské veličenstvo. Nikdo neví, která z korunovaných hlav zavítala do těchto končin, přesto název „císařská hájenka“ přetrval stejně jako mohutné, zřetelně sádrové paroží s několika nalomenými výhonky, bíle kropenatými vrabčím trusem z hnízda, potupně umístěného na hlavě zvířete, podobnému jelenu, jež se těmito parohy kdysi pyšnil. O jeho bezmocném zoufalství na d troufalosti vrabců svědčí skleněné vytřeštěné oči a v němém výkřiku otevřená tlama s tesáky velikosti mužského palce. Z popsaných důvodů se jeví jako přehnaná verze majitele o tom, že parohy pocházejí od samotného císařského veličenstva. Pokračování textu 3.kapitola – Jak to vše začalo

2.kapitola – Trocha nostalgie

Mezi Opavou a Ostravou protéká řeka s četnými zákruty a mrtvými rameny s bažinatými loukami na březích. Několik vesnic sleduje její tok a při pohledu z letadla je vidíme jako šňůru korálků podél silnice. Pravý břeh lemují řeku zalesněné kopce a hluboké zářezy břidlicových kaňonů, ve kterých se lesknou a zurčí potůčky. Tam, kde se řeka od kopců vzdaluje, je na několika místech louka přeťata mlýnským náhonem jako tětivou.

Řeka vytváří kouzelná zákoutí. Zeleň smrků, borovic, habrů a buků na kopcích, olší a vrb na březích, hučící jezy a vůně rozkvetlých luk, křik racků a divokých kachen na rákosím zarostlých rybníčcích a bažinách, ale především místa, oddělená od ostatní civilizace neprůhlednou hradbou stromů, vody, luk a polí. Jedno z takových zákoutí, od pradávna dost nepochopitelně nazývané „Na krásné vyhlídce“, se stalo objektem tužeb, splněných i nesplněných. Pokračování textu 2.kapitola – Trocha nostalgie

1.kapitola – Chataři a chalupáři

V nenávratnu zmizely ony idylické doby, kdy se od osamocených srubů, umístěných v neproniknutelných lesích a skalách, ozývaly při táboráku zvuky kytar a nyvé zpěvy. Doby, kdy majitelé těchto srubů, divocí a zarostlí trampi, byli oděni do kovbojských úborů a opasky, na nichž proklatě nízko visely pistole a hlavy pokrývala široká sombrera. Byla to skupina lidí se smyslem pro romantiku, jak ji reprodukovaly rodokapsy a jim podobná literatura. Pokračování textu 1.kapitola – Chataři a chalupáři