Královna krásy

Tentokrát se sešla celá rodina u televize a se zájmem sledovala soutěž o královnu krásy. A bylo se na co dívat: vystupovaly tu dívky, jedna hezčí než druhá a nakonec byla podle znalců vybrána za tu nejkrásnější jedna z nich. Soutěž sledovala i naše zvířátka a nakonec se už neudržel Ferda a prohlásil: „ Ona je opravdu hezká, ale podívejte se, že když se usměje, vycení při tom zuby a má celou pusu tak trochu nakřivo. A je stejně divné, že lidi volí jen královny krásy a na mužské se zapomíná. Přece by mohla být taky soutěž o nejchytřejšího nebo o nejšikovnějšího muže!“ Pokračování textu Královna krásy

Zvířátka a lidé

Jednou takhle po ránu, když si zvířátka pochutnávala na snídani, začala se Micka najednou hlasitě smát. Mourek, Franta i Lojza se zarazili a zvědavě se ptali, co je Micce tak k smíchu. A Micka vysvětlovala: „ Já jsem se dívala, jak se Helenka obléká – a to je přece hrozná legrace. Jí nestačí takové to tenké prádélko, ale na něj si obléká ještě halenku a dlouhé kalhoty a pak se ještě jde složitě učesat. Představte si, jak se ti lidé musí složitě oblékat. To nám docela stačí ta naše srst a nejlépe se učešeme, když zalezeme pod nějaký ten keříček na zahradě a ty dolní větvičky nás dokonale učešou a ještě navíc příjemně podrbou!“ Pokračování textu Zvířátka a lidé

Není koule jako koule

Helenčin taťka přišel z práce a podával Helence takovou velikou krabici. Helenka ji hned zvědavě otevřela a bylo na ní vidět, že je nesmírně spokojená.
Z krabice totiž vylovila takovou velikou barevnou kouli a začala si ji pozorně prohlížet ze všech stran a samozřejmě i všechna zvířátka tu kouli zvědavě okukovali. „Jé,to je krásný míč! S tím si budeme moct všichni nádherně hrát!“ radostně prohlásil Mourek. Ale Helenka zavrtěla hlavou a začala zvířátka poučovat: „To vůbec není žádný míč, ale to je vlastně naše celá zeměkoule. Pokračování textu Není koule jako koule

Ranní cvičení

Ráno se zvířátka probudila a všichni se zvědavě dívali na Helenku. Ona totiž stála rozkročena na zemi, ruce měla rozpažené a točila jimi doleva a doprava, pak se sehnula a jako by si osahávala palce u nohou, jednou na pravé noze, pak na levé a nakonec si lehla na břicho na zem a rukama se zdvíhala a zase spouštěla a to opakovala mnohokrát, až se docela zadýchala. Konečně se Micka otázala: „Helenko, prosím tě, co to děláš, vždyť se docela unavíš!“ A Helenka se usmála a poučovala své diváky: „Tomu se říká ranní rozcvička a je to moc zdravé. Však by vám neuškodilo, kdybyste si ráno taky trochu zacvičili!“ Pokračování textu Ranní cvičení

Oslavy

Jednou takhle po ránu přišla Helenka, pohladila Micku a Mourka a povídá: „Jestlipak víte, že máte dnes narozeniny?“ Micka i Mourek zaraženě kroutili hlavami a ptali se Helenky: „Prosím tě, co to jsou ty narozeniny?“ Hned se jim dostalo vysvětlení: „Vy jste vlastně dvojčata, bratr a sestra, a narodili jste se jedné kočičí mamince a právě dnes je tomu čtyři roky! Takže máte dnes čtvrté narozeniny, a to se musí oslavit!“ Pokračování textu Oslavy

Micka, Mourek a písničky

Jednu věc mají Micka i Mourek moc rádi: když se třeba v sobotu či v neděli sejde celá rodiny a Helenka s mamkou začnou zpívat a taťka je doprovází na kytaru. To se všichni usmívají a radují se, že jsou tak hezky pospolu.

Po jednom takovém krásném odpoledni se Micka zamyslela, zadní pacinkou se poškrábala za uchem a řekla Mourkovi: „Co kdybychom se taky naučili tak krásně zpívat? Představ si, jak by nám to všichni záviděli!“ Pokračování textu Micka, Mourek a písničky

Pán lesů a hor

Od samého rána bylo veliké teplo a po obloze se honily velikánské mraky. A odpoledne to opravdu začalo: nejprve se zablýsklo a hned na to se ozvalo hlasité zahřmění. „No, máme to tady,ta bouřka se dala čekat!“ prohlásil Mourek a s Mickou si vyskočili na okno a dívali se na ty blesky a poslouchali hromobití. A najednou přiletěla na okno vlašťovka a hlasitě se smála, až se jí křidélka třepotala. A když uviděla Mourka s Mickou,hned začala vykládat: Pokračování textu Pán lesů a hor

Ferda mravenec

Jednou takhle Micka s Mourkem se spokojeně povalovali na okně a poslouchali ptáčky, když se vedle nich najednou objevil takový divný tvor, kterého ještě vlastně neznali. Nejprve se tak trochu lekli, ale když jim ten chlupáč řekl, že je nechtěl polekat, ale chtěl se s nimi pobavit, spokojeně se usmáli a podali mu pacičku. „Já jsem veverka z lesa, správně se jmenuji Lojza, ale všichni mi říkají Ferda mravenec.“ Micka s Mourkem se taky představili a Lojza pokračoval: „Znáte tu krásnou pohádku o mravenci Ferdovi? To by vám měl někdo vyprávět. Pokračování textu Ferda mravenec

Lupič

Všichni v domě spokojeně spali, když se ozval takový divný šramot u dveří k bytu. A byl to jediný Mourek, který se probudil a hned se potichu vydal prozkoumat, co se to děje. Dobře udělal: dveře se potichounku otevřely a po špičkách vešel do bytu cizí chlap a hned s baterkou v ruce začal všechno prohlížet, otevíral skříně a vytahoval zásuvky a hrabal se v nich, pak se zachechtal, když našel peněženku s několika papírovými penězi a honem ji strčil do kapsy a hledal dál. Pokračování textu Lupič

Malířka

Micka s Mourkem pozorně sledovali Helenku, která seděla u stolu,na něm byl položen velký bílý papír a Helenka držela v ruce takovou divnou tyčinku a tou po tom papíru jezdila. „Jé, co to děláš?“ ptala se zvědavě Micka a Helenka ji poučovala: „Já maluji, to, co držím v ruce, to je barevná tužka a říká se jí pastelka a jak vidíš, já mám těch pastelek několik a každá má jinou barvu. Pokračování textu Malířka