Micka, Mourek a písničky

Jednu věc mají Micka i Mourek moc rádi: když se třeba v sobotu či v neděli sejde celá rodiny a Helenka s mamkou začnou zpívat a taťka je doprovází na kytaru. To se všichni usmívají a radují se, že jsou tak hezky pospolu.

Po jednom takovém krásném odpoledni se Micka zamyslela, zadní pacinkou se poškrábala za uchem a řekla Mourkovi: „Co kdybychom se taky naučili tak krásně zpívat? Představ si, jak by nám to všichni záviděli!“ Pokračování textu Micka, Mourek a písničky

Pán lesů a hor

Od samého rána bylo veliké teplo a po obloze se honily velikánské mraky. A odpoledne to opravdu začalo: nejprve se zablýsklo a hned na to se ozvalo hlasité zahřmění. „No, máme to tady,ta bouřka se dala čekat!“ prohlásil Mourek a s Mickou si vyskočili na okno a dívali se na ty blesky a poslouchali hromobití. A najednou přiletěla na okno vlašťovka a hlasitě se smála, až se jí křidélka třepotala. A když uviděla Mourka s Mickou,hned začala vykládat: Pokračování textu Pán lesů a hor

Ferda mravenec

Jednou takhle Micka s Mourkem se spokojeně povalovali na okně a poslouchali ptáčky, když se vedle nich najednou objevil takový divný tvor, kterého ještě vlastně neznali. Nejprve se tak trochu lekli, ale když jim ten chlupáč řekl, že je nechtěl polekat, ale chtěl se s nimi pobavit, spokojeně se usmáli a podali mu pacičku. „Já jsem veverka z lesa, správně se jmenuji Lojza, ale všichni mi říkají Ferda mravenec.“ Micka s Mourkem se taky představili a Lojza pokračoval: „Znáte tu krásnou pohádku o mravenci Ferdovi? To by vám měl někdo vyprávět. Pokračování textu Ferda mravenec

Lupič

Všichni v domě spokojeně spali, když se ozval takový divný šramot u dveří k bytu. A byl to jediný Mourek, který se probudil a hned se potichu vydal prozkoumat, co se to děje. Dobře udělal: dveře se potichounku otevřely a po špičkách vešel do bytu cizí chlap a hned s baterkou v ruce začal všechno prohlížet, otevíral skříně a vytahoval zásuvky a hrabal se v nich, pak se zachechtal, když našel peněženku s několika papírovými penězi a honem ji strčil do kapsy a hledal dál. Pokračování textu Lupič

Malířka

Micka s Mourkem pozorně sledovali Helenku, která seděla u stolu,na něm byl položen velký bílý papír a Helenka držela v ruce takovou divnou tyčinku a tou po tom papíru jezdila. „Jé, co to děláš?“ ptala se zvědavě Micka a Helenka ji poučovala: „Já maluji, to, co držím v ruce, to je barevná tužka a říká se jí pastelka a jak vidíš, já mám těch pastelek několik a každá má jinou barvu. Pokračování textu Malířka

Nový kamarád

Venku nesvítilo slunko, ale nepršelo a bylo docela teplo, a tak Micka s Mourkem seděli u otevřeného okna čichali, jak venku voní ty krásné květiny. Najednou kolem přeletěla vrána a ze zobáku jí vypadlo kus rohlíku, co už nestačila sníst. Ten kousek Rohlíku spadl právě pod okno a než se kdo nadál, už u něj bylo takové malé zvířátko a s ohromnou chutí se začalo živit. Mourek to zvířátko pozoroval a uvažoval, co je to zač. Pak si vzpomněl: byla to myška! Pokračování textu Nový kamarád

Muzikanti

Helenka měla narozeniny a taťka s mamkou jí koupili jako dárek takové dětské piano. To bylo radosti, Helenka hned si k tomu piánu sedla a začala hrát. Ze začátku jí to moc nešlo, ale pak se to naučila, začala hrát písničky a k tomu i zpívala. Micka s Mourkem nejdříve tak trochu kroutili hlavami, ale když slyšeli, jak Helenka krásně zpívá a k tomu brnká na to piáno, začalo se jim to líbit a potichu, aby to nikdo neslyšel, si šeptali: „To kdybychom uměli, to by byla krása!“ Pokračování textu Muzikanti

12.kapitola – Rybáři

Blízkost poměrně čisté řeky přispěla k tomu, že se na chatovišti záhy po jeho vzniku vytvořila skupina rybářů. Původně to byli jen důchodci, dojíždějící sem na kolech z okolních vesnic, aby si v chudých poválečných letech vylepšili svůj kalorický standart. Pak se objevil jedinec, kterého bychom s klidným svědomím mohli nazvat praotcem zdejších rybářů. Byl to sklerotický děda, jehož jedinou vášní mimo vyprávění byly ryby. Mluvil o nich, chytal je a zase pouštěl zpět s patřičnými mravokárnými průpovídkami a ponaučením do dalšího života, Pokračování textu 12.kapitola – Rybáři

11.kapitola – Muži a žena

Na jedné chatě, obklopené vzadu vysokými olšemi, vpředu skupinkou břízek, záhony růží a pečlivě udržovaným trávníkem, panuje téměř matriarchální řád. Její osazenstvo se skládá z jedné ženy a tří mužů. Ona žena tomu nejmenšímu sahá i s vysokými podpatky téměř do poloviny hrudníku, dva z těch mužů jsou její dospělí synové a třetí je právoplatný manžel. Způsob vlády ženy je však skutečnou a věrnou kopií onoho starodávného a dnes již ojedinělého společenského řádu a zcela jistě by rozjasnila líce i divoké Vlastě. Pokračování textu 11.kapitola – Muži a žena

10.kapitola – Zvířata a lidé

Topografie chatoviště by nebyla úplná, kdyby neobsahovala alespoň zmínku o některých jedincích, kteří by se povrchnímu jedinci mohli jevit jako zcela běžní, ničím nápadní. Jednu chatu obýval manželský párek důchodců se psem. Ten pes zdědil nohy po jednom svém předkovi – jezevčíkovi, srst měl šedou, téměř vlčí, ježatou, tlamatou hlavou nezapřel další své předky, totiž teriéra a boxera. Stejně ježatá a vousatá byla i hlava jeho pána. Oba se vzájemně přímo zbožňovali. Když se ale ve večerním příšeří dívali z okénka chaty a kolemjdoucí viděli jen obrysy, bylo těžké uhodnout, která z hlav odpovídá na pozdrav a která štěká. Pokračování textu 10.kapitola – Zvířata a lidé