Věci normální

Pojem normální bychom mohli do češtiny přeložit jako přirozený, opakující se jev. Jenomže normální jevy mohou být pozitivní i negativní. Vezměme takový pohled do historie. Jestliže za normální považujeme jevy se opakující, pak bychom museli připustit, že normální je například válka, která se v historii lidstva opakuje téměř pravidelně. Ale připustit, že jev normální je i přirozený, je tak trochu nepřesné. Naproti tomu jsou ale jiné jevy s následky pozitivními opravdu přirozené. Patří sem například sexuální život, který je v podstatě stále stejný, přirozený a vede k tomu, že lidstvo nevymírá.

Pojem přirozený, normální, je dán i dlouhodobými zvyklostmi. Zcela jiný způsob nazírání na přirozený život mají třeba Asiaté nebo Afričané proti Evropanům či Američanům. Konkrétně je projevuje třeba v přístupu mužů k ženám, nebo v tom, čemu my říkáme lidská práva. Pro muslima je zcela normální pěstovat mnohoženství, pro křesťana se stává přežitkem a tedy něčím nenormálním výprask neposlušného kluka. Problém ale spočívá v tom, že bílá rasa se snaží vnucovat své pojmy normálnosti těm žlutým, černým nebo rudým – ti jsou už ale v podstatě převychováni, aspoň v severní části Ameriky.

Životní styl podstatně ovlivňuje to, čemu říkáme „normální“. Stačí se podívat  na silnici, kde jezdí jedno auto za druhým a ve většině sedí pouze řidič. Zcela normálním se totiž stává skutečnost, že prakticky každá rodina vlastní jedno i více aut. Nebo vybavenost domácností. Běžná,tedy normální je v kuchyni myčka nádobí, mikrovlnka a další přístoje, jako třeba robot. A další: televize, počítač, nemluvě o mobilu. Všechno vede k tomu, že za normální pokládáme vysedávání u internetu místo pohybu někde venku, ale vede to i k tomu, že roste individualismus a za nenormální je pokládána solidarita mladých a starých. Mění se ale i dávno vžité zvyklosti. Vezměme si třeba manželství. Nejenže se téměř polovina manželství rozvádí, ale pojem rodina pomalu ale jistě zaniká, protože za zcela normální a běžné je pokládáno soužití bez svatby. Vývoj lidské společnost prostě pokračuje. Vezměme si za příklad rovnoprávnost žen. Ještě na počátku dvacátého století neměly třeba ve Švýcarsku ženy volební právo a možnost studia na vysokých školách byla značně omezená. Dnes pokládáme za zcela normální, že studenty na vysokých školách tvoří z poloviny dívky a mnohé z nich daleko svým přístupem převyšují chlapce.

Jenomže i ta normálnost má někdy své háčky. Tak třeba pojem demokracie, o které tvrdíme, že je to zcela normální a jediné možné zřízení. Ale při tom i v normálním, tedy demokratickém státě přetrvává monarchie a jsou státy normálně demokratické s prezidentským systémem, kde prezident je v podstatě diktátor, kterému je umožněno proti vůli většiny národa vyvolat i válku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *