Nálada

Probudil jsem se do kalného zimního rána. Tu a tam letí sněhová vločka, vítr hučí jako by kolem chaty projížděl sem a tam těžký nákladní vlak, ručička barografu je až docela dole a podle meteorologů je třetí stupeň zátěže. Těžko se mi vylézalo z vyhřáté postele. A když jsem se při holení podíval do zrcadla, uviděl jsem mrzutý, zapšklý výraz, tak mrzutý, že jsem prostě musel sám na sebe dělat grimasy. A ejhle, nálada se začala pomalu vyjasňovat, a když jsem konečně natřel tváře vodou po holení, měl jsem pocit, že ta vůně je docela příjemná. Že mraky venku snad přinesou větší zásobu bělostného sněhu a vítr konečně očeše zbytky suchých listů ze stromů. A konečně i ten třetí stupeň zátěže je docela obyčejný a zbytečný lidský výmysl ke strašení jiných. Faktem jen zůstává, že počasí na člověka působí, někdy kladně, někdy záporně. Záleží ale na každém jedinci, jestli ten negativní dopad dovede od sebe odehnat. Došel jsem totiž k názoru, že jedním z největších umění člověka je zachovat si i přes nejrůznější potíže optimismus, umět se smát nejen druhým, ale i sám sobě.

A tak dělím lidi nikoliv na introverty a extroverty, ale na životní optimisty, lidi neutrální a životní pesimisty. Diagnostika jednotlivých typů je velice jednoduchá. Tak třeba jedu autobusem a na zastávce se dívám na nastupující. Někteří nastupují s výrazem toreadora, soustřeďujícího se na tvrdý zápas. Někteří se dívají zcela neutrálně, asi jako by chtěli říct, že je jim všechno, ale opravdu všechno docela jedno. A konečně jsou i takoví, kteří se tváří přívětivě, usmějí se na děcko v kočárku a ohlédnou se za pejskem, pomohou stařence či mladé mamince s kočárkem. Celé jejich vzezření vyzařuje pocit pohody a nezlomného optimismu. To jsou ti moji životní optimisté.

Proč docházím k takovému dělení. Je to něco, co mě naučil život a moje profese. Trvalo dlouho, než jsem pochopil vztah mezi náladou a jejím ovlivňováním a zdravím. Setkal jsem se s případy, kdy člověk zbavený svého subjektivního smyslu života ztratil veškerý svůj elán, ale i zájem o další život. Zažil jsem několikrát, že člověk, obávající se, že onemocní zhoubným bujením a prožívající tento strach jako náplň svého každodenního života, skutečně nakonec onemocněl. Zažil jsem mnohokrát, že člověk naplněný strachem a pesimismem byl postižen infarktem, mozkovou příhodou či jinými těžkými újmami na zdraví. A naopak člověk plný optimismu a pevné vůle překonávat všechny trable překoná i to, co je pro pesimistu smrtelné. Takže životní optimismus, vyvolávající převážně dobrou náladu, je nezaplatitelným vkladem pro zdraví člověka, něco co dává smysl životu a i součástí zdravého životního stylu.

Lidová moudrost je neocenitelná. Právě uběhly Vánoce a za pár dnů je Sivestr a Nový rok a lidé si něco přejí. Přejí si zdraví, ale taky pohodu a vůbec všechno nejlepší. Vida, je to téměř stereotyp, posíláme si pohlednice, voláme si či posíláme SMS. Všichni, kteří posílají přání jakýmkoliv způsobem, si navzájem přejí jedno a totéž. Kupodivu se i všech ostatních otázkách nejednotný a rozhádaný český národ shoduje na vytváření dobré pohody a zdraví. Lidé pochopili, že dobrá nálada a zdraví je vlastně synonymum.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *