Zahradníci

Všichni se se zájmem dívali na Helenčina taťku, jak takovým divným nástrojem něco dělá na záhonu. Byla to taková dlouhá tyčka a na jejím konci místo lopaty cosi zubatého. To zubaté zarážel do země, ještě to nohou přišlápl a pak tu hlínu, co vytáhl ze země, vrátil zpátky. „Co to ten tvůj taťka dělá?„ zvědavě se ptal Helenky Mourek. „No, on přece ryje záhonek, aby si tam mohl nasadit květiny nebo zeleninu. Pokračování textu Zahradníci

Balet

Jednou v pátek odpoledne přišel na návštěvu Ferdův páneček a měl moc ustaranou tvář. Hned, jak se se všemi pozdravil, začal prosebným hlasem vysvětlovat, proč přišel. Chtěl by totiž jet se svou manželkou na týden na dovolenou, ale nemohou s sebou vzít Ferdu. Přišel tedy poprosit, jestli by Ferda nemohl pobýt s ostatními zvířátky. Pokračování textu Balet

Operace

Všichni se už pomalu chystali ke spaní, když vtom zadrnčel taťkův mobil. „Kdo to tak pozdě ještě volá?“ zamručel taťka a dal si mobil k uchu. Chvíli poslouchal a pak tak trochu třaslavým hlasem řekl: „Tak ať se brzy uzdravíš. Držíme ti všichni palec a o Ferdu neměj strach, je tu úplně jako doma!“ Všichni udiveně naslouchali a taťka je informoval: „Ferdův páneček měl smůlu, do jeho auta se napasoval nějaký velký náklaďák a auto mu úplně zdemoloval. Pokračování textu Operace

Poklad

Venku bylo moc velké teplo, a tak si naše zvířátka zalezla do stínu a tam se v travičce provalovala. Ale Micce se to moc nelíbilo, takhle nic nedělat, a tak navrhla: „Co kdybychom něco dělali, třeba si pojďme zahrát na schovávanou. A když jsem s tím nápadem přišla já, tak budu první čmuchat.“ Pak zalezla do rohu, aby neviděla, kam kdo půjde, a poučila všechny: „Až budete všichni schovaní, zavolejte už. A ten, koho najdu jako prvního, bude čmuchat po mně! “A všichni se tryskem rozběhli a hledali tu nejlepší skrýš. Mourek vylezl do koruny stromu, Franta s Lojzou se skryli ve vysoké trávě a Ferda zalezl do nízkého křovíčka u plotu a dal znamení Micce, že už může čmuchat. Micka vylezla z kouta a pátravě se rozhlížela, kde její kamarádi jsou schovaní. Pokračování textu Poklad

Blechy nejsou kamarádi

Všechna naše zvířátka seděla na okně a všichni uvažovali, co podniknout. Pak se Micka rozhodla a skočila z okna na trávník, ale když dopadla, bolestivě vykřikla. Mourek se rychle vyklonil a starostlivě se tázal: „Copak se ti stalo, Micinko? Nějak špatně jsi dopadla?“ „Ale ne,jen jsem se o něco popíchala.“ Mourek rychle vyskočil za Mickou a hned uviděl, co se stalo. Na zemi vedle Micky byla taková jakoby chlupatá kulička, ale nebyly to chloupky, ale bodliny. Pokračování textu Blechy nejsou kamarádi

Královna krásy

Tentokrát se sešla celá rodina u televize a se zájmem sledovala soutěž o královnu krásy. A bylo se na co dívat: vystupovaly tu dívky, jedna hezčí než druhá a nakonec byla podle znalců vybrána za tu nejkrásnější jedna z nich. Soutěž sledovala i naše zvířátka a nakonec se už neudržel Ferda a prohlásil: „ Ona je opravdu hezká, ale podívejte se, že když se usměje, vycení při tom zuby a má celou pusu tak trochu nakřivo. A je stejně divné, že lidi volí jen královny krásy a na mužské se zapomíná. Přece by mohla být taky soutěž o nejchytřejšího nebo o nejšikovnějšího muže!“ Pokračování textu Královna krásy

Zvířátka a lidé

Jednou takhle po ránu, když si zvířátka pochutnávala na snídani, začala se Micka najednou hlasitě smát. Mourek, Franta i Lojza se zarazili a zvědavě se ptali, co je Micce tak k smíchu. A Micka vysvětlovala: „ Já jsem se dívala, jak se Helenka obléká – a to je přece hrozná legrace. Jí nestačí takové to tenké prádélko, ale na něj si obléká ještě halenku a dlouhé kalhoty a pak se ještě jde složitě učesat. Představte si, jak se ti lidé musí složitě oblékat. To nám docela stačí ta naše srst a nejlépe se učešeme, když zalezeme pod nějaký ten keříček na zahradě a ty dolní větvičky nás dokonale učešou a ještě navíc příjemně podrbou!“ Pokračování textu Zvířátka a lidé

Není koule jako koule

Helenčin taťka přišel z práce a podával Helence takovou velikou krabici. Helenka ji hned zvědavě otevřela a bylo na ní vidět, že je nesmírně spokojená.
Z krabice totiž vylovila takovou velikou barevnou kouli a začala si ji pozorně prohlížet ze všech stran a samozřejmě i všechna zvířátka tu kouli zvědavě okukovali. „Jé,to je krásný míč! S tím si budeme moct všichni nádherně hrát!“ radostně prohlásil Mourek. Ale Helenka zavrtěla hlavou a začala zvířátka poučovat: „To vůbec není žádný míč, ale to je vlastně naše celá zeměkoule. Pokračování textu Není koule jako koule

Ranní cvičení

Ráno se zvířátka probudila a všichni se zvědavě dívali na Helenku. Ona totiž stála rozkročena na zemi, ruce měla rozpažené a točila jimi doleva a doprava, pak se sehnula a jako by si osahávala palce u nohou, jednou na pravé noze, pak na levé a nakonec si lehla na břicho na zem a rukama se zdvíhala a zase spouštěla a to opakovala mnohokrát, až se docela zadýchala. Konečně se Micka otázala: „Helenko, prosím tě, co to děláš, vždyť se docela unavíš!“ A Helenka se usmála a poučovala své diváky: „Tomu se říká ranní rozcvička a je to moc zdravé. Však by vám neuškodilo, kdybyste si ráno taky trochu zacvičili!“ Pokračování textu Ranní cvičení

Oslavy

Jednou takhle po ránu přišla Helenka, pohladila Micku a Mourka a povídá: „Jestlipak víte, že máte dnes narozeniny?“ Micka i Mourek zaraženě kroutili hlavami a ptali se Helenky: „Prosím tě, co to jsou ty narozeniny?“ Hned se jim dostalo vysvětlení: „Vy jste vlastně dvojčata, bratr a sestra, a narodili jste se jedné kočičí mamince a právě dnes je tomu čtyři roky! Takže máte dnes čtvrté narozeniny, a to se musí oslavit!“ Pokračování textu Oslavy